Lipové listy si plně zasloužil
PRAHA V dlouhé řadě nacisty popravených československých generálů nelze přehlédnout osobnost Václava Volfa.
Ten se narodil 17. ledna 1893 v Máslojedech u Hradce Králové v rolnické rodině, kde však jeho otec působil i jako místní kronikář a zakladatel muzea rakousko-pruské války z roku 1866 na Chlumu. Jeho syn do dalšího válečného konfliktu vstoupil v srpnu 1914 v hodnosti poručíka terezínského c. k. těžkého houfnicového oddílu č. 9 coby absolvent dělostřelecké kadetní školy v Traiskirchenu.
Od 1. července 1937 mohl Václav Volf hrdě nosit na své uniformě lipové listy coby nový brigádní generál. V kritickém roce 1938 byl nejprve velitelem dělostřelectva českobudějovické 5. pěší divize a ve dnech mobilizace byl velitelem I. sboru ve Voticích.
Nezlomily jej ani Mnichov a nacistická okupace a vznik protektorátu v březnu 1939. Od října téhož roku sice pracoval jako zdravotní rada v Ústavu pro léčení duševně nemocných v Horních Beřkovicích, ale zároveň se již na počátku okupace angažoval v celostátní vojenské ilegální organizaci Obrana národa (ON) a budoval Krajské velitelství ON – jižní Čechy, kam zapojil například i pozdějšího hrdinu bojů o Tobrúk a Duklu pplk. Karla Klapálka.
„Beneš potřebuje silné argumenty“
Gestapo generála zatklo již 14. února 1940 a po první vlně tvrdých výslechů v Českých Budějovicích jej vláčelo řadou káznic (Görlitz, česky Zhořelec, Bautzen, česky Budyšín, Ulm, Alt Moabit).
Nakonec byl v červnu 1942 nacistickým soudem spolu s několika svými spolupracovníky odsouzen k trestu smrti.
Václav Volf zůstal však nezlomeným bojovníkem až do konce. Několik dní před svou popravou měl svým spoluvězňům v berlínské věznici Plötzensee hrdě říci: „Beneš potřebuje silné argumenty. Generálské hlavy mu je dají!“Život toho statečného generála a legionáře skončil na popravišti v osm hodin večer
1942. 24. listopadu