Noční můra

Obrázky z včerejšího zasedání českého sněmu vůbec nejsou veselé. Předseda nenávistné a xenofobní Strany přímé demokracie Tomio Okamura je místopředsedou sněmovny stejně jako velmi tradiční komunista Vojtěch Filip, zato na předsedu druhé nejúspěšnější strany Petra Fialu z ODS židlička zatím jaksi nezbyla. Jako by nám to něco připomínalo: více méně normální strany tak tvrdě bojují jedna s druhou, až z toho profitují ti nejvíce na okraji.

Nejsmutnější na tom je, že všechno tady už bylo. Takový Vojtěch Filip je místopředsedou už čtvrté volební období, v té hezké řadě, co se dívá na rozdíl od řadových poslanců přímo do kamer, je už od 16. července 2002.

Stejně tak není překvapivý celkový zisk parlamentních stran, které označujeme za extremistické: letos získaly dohromady 18,4 procenta hlasů, což je jen o promile víc, než měli samotní komunisté před patnácti lety. Součet krajních stran je letos výrazně nižší než minule, kdy dal Okamura s Filipem dohromady takřka dvaadvacet procent. Jenže zatím nikdy se nestal člověk jako Miroslav Sládek či Tomio Okamura místopředsedou sněmovny.

Zmatky, trapasy a vůbec věci nepěkné známe při volbě vedení parlamentních ko- mor dostatek. Třeba hned při první volbě předsedy Senátu. Občanští demokraté tehdy drtivě vyhráli, s 32 senátory obsadili takřka 40 procent horní komory, ale předsednické křeslo jim uzmul Petr Pithart, tehdy nestraník kandidující za lidovce.

Zle dopadl i Jiří Paroubek. Po volbách v roce 2006 se ve sněmovně utvořily dva bloky, každý o síle 100 poslanců. Kompromisem bylo prozatímní zvolení traktoristy Miloslava Vlčka z ČSSD. Po nástupu nového kabinetu Mirka Topolánka se předseda ČSSD Jiří Paroubek opakovaně snažil vystřídat svého kolegu Vlčka a v čele sněmovny stanout sám – za celé čtyři roky se mu to nepodařilo. Jenže ani tehdy nebyl místopředsedou sněmovny šéf otevřeně xenofobní a nenávistné partaje.

Můžeme se vysmát šéfovi poslanců ČSSD Janu Chvojkovi, jenž označil hlasovací mašinu Babiš–Filip–Okamura za ďábelskou koalici, když to byla právě ČSSD, která chtěla vládnout s KSČM už od roku 2006 a která s komunisty prohlasovávala ve sněmovně kde co. Jenže ani Paroubek, ani Sobotka neposlali do vedení sněmovny člověka jako Tomio Okamura.

Součet krajních stran je letos výrazně nižší než minule, kdy dal Okamura s Filipem dohromady takřka dvaadvacet procent. Jenže zatím nikdy se nestal člověk jako Miroslav Sládek či Tomio Okamura místopředsedou sněmovny.

Ano, zatím nikdy nebyli xenofobové čtvrtou nejsilnější partají; komunisté také prolomili parlamentní izolaci, až když byli „příliš silní“.

Chlívek přiznává, že taktice pana Faltýnka, jenž vede kroky ANO ve sněmovně, nepříliš rozumí. Pokud na jednu stranu Andrej Babiš zve ODS do vlády a na druhou stranu jejího předsedu Faltýnek veřejně ponižuje, nevypadá to úplně jako začátek pěkného přátelství.