Viktor Rossmann

LN Na začátku roku jste získal ocenění Právník roku v kategorii pro bono. Má to i nějakou stinnou stránku? Třeba v tom, že si to lidé vykládají tak, že nemusejí advokátovi nic platit?

Když jsem to ocenění obdržel, tak se na mě snesl vodopád telefonátů a e-mailů s dotazy ohledně velmi široké problematiky. Trochu to vzbudilo dojem, že si nepotřebuji vydělat ani korunu a budu dělat všechno zadarmo. Někomu jsem musel říct, že to zadarmo dělat nebudu, zato jiným jsem řekl, že jim pomůžeme pro bono.

LN Co je pro vás tím klíčovým, kdy si řeknete, že se případu budete věnovat pro bono?

Záleží na sociálních a majetkových poměrech klienta a na tom, jak to vnímám já, zda jde o jednoznačný spor, kde byla porušena spravedlnost a právo dotčeného. V očích veřejnosti velmi zaniká, že to ocenění nebylo kvůli samotné bezplatné pomoci – takových advokátů je celá řada –, ale kvůli dosažení průlomového soudního rozhodnutí. Šlo o ocenění cesty, kterou zatím nikdy nikdo nešel. To je na právničině nejzajímavější, vyšlapávat ty cestičky.

LN Jak jste se dostal k případu přibližně třiceti seniorů, kterým jste pak pomohl v kauze takzvaných šmejdů?

Byl jsem osloven redaktorkou České televize Barborou Kladivovou, abych se vyjádřil k problematice spotřebitelských smluv pro jednu reportáž. Následně mě oslovili jednotliví lidé, o kterých ta reportáž byla. Když jich bylo deset, patnáct, tak jsem řekl, že asi nemusím každého jednotlivě obírat o mraky peněz, ale uděláme to společně. Ten konkrétní případ společnosti BNM byl rozdílný oproti ostatním v tom, že prodávané zdravotnické pomůcky vůbec nefungovaly. Je přece rozdíl mezi tím, když si někdo koupí předražený hrnec nebo sádrového trpaslíka na zahradu, to jsou blbosti. Ale když je někdo starý a bezmocný a velice touží po uzdravení, tak mi to přijde jako hyenismus.

LN S jakými dalšími praktikami se setkali vaši klienti?

V průběhu předváděcí soutěže byli zavřeni v místnosti, kterou nemohli opustit. Byli tam o hladu, žízni. Když chtěli odejít, tak jim to zakazovali, to považuji za velmi nešťastné. Trvalo to dvě až tři hodiny, což vzhledem k tomu, že to byli všichni senioři sedmdesát a více let, nebyla krátká doba. LN Poučili se z této zkušenosti?

To nemohu říct stoprocentně. Měl jsem případ, kdy mi klient volal, že opět dostal od té samé společnosti pozvánku a že se tam chystá a co si o tom myslím. Tak jsem mu to důrazně nedoporučil. Ale jinak neumím odpovědět, nekonzultuji s nimi jejich aktivity.

LN Jak ten váš případ dopadl?

Tehdy paní reportérka natočila reportáž a do té doby ti lidé nečinili žádné kroky, kterými by situaci řešili. Oni asi věděli, že to nebylo v pořádku, ale neměli odvahu se do něčeho pouštět. Po konzultaci se mnou došlo k odstoupení od smlouvy. Soud pak dal na naši argumentaci a v podstatě řekl, že uzavřete-li smlouvu se šmejdy, nemusíte dodržet lhůtu 14 dnů pro bezdůvodné odstoupení od smlouvy. Smlouva je od samého počátku neplatná, a proto prodávající nemá nárok na přijetí žádné platby a všechny peníze musí vrátit jako bezdůvodné obohacení.

LN Pokud se lidé rozhodnou jít na nějakou předváděcí akci, co by si měli nejprve zjistit?

Tak v první řadě bych nikomu nedoporučoval, aby na takové akce vůbec chodil. Když už ale jde, tak asi není od věci si trošku zagooglovat a zjistit si, zda o té společnosti nejsou nějaké negativní ohlasy. Problém ale je, že starší lidé nepracují běžně s internetem a nehledají na něm informace.

LN Pokud si tam někdo koupí nějaký výrobek a až doma si uvědomí, že je předražený, jak by měl postupovat?

Obecné zákonné pravidlo je, že ve lhůtě 14 dnů můžete odstoupit od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory. Pokud v této lhůtě dotyčný napíše dopis, že odstupuje od smlouvy z důvodu, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu a že nebyla uzavřena na prodejně, tak udělal první krok správným směrem.

LN Jak se k tomu ale postavit, pokud společnost nereaguje?

Pokud dojde k odstoupení od smlouvy, tak vzniká právo na vrácení peněz a zároveň povinnost vrátit zboží. Na vaši výzvu ohledně vrácení peněz pravděpodobně také nebude reagováno. Máme tu zvýšenou pravomoc České obchodní inspekce, která v rámci spotřebitelských sporů může lidi mediovat a může dojít k narovnání vztahů tím způsobem, že se dohodne podnikatel se spotřebitelem na řešení věci. V případě, že se nedostaneme ani přes tuto možnost, tak je třeba jít k soudu.

LN Jak se k tomu soudy stavějí?

Moje zkušenost je velmi pozitivní. Soudy nechávají vyhrát spotřebitele a rozhodují o tom, že společnosti jsou povinny jim zaplatit. Naráží to ale na velký problém, že i přes vydaný pravomocný rozsudek poškozený své peníze nedostane. I když to mají černé na bílém a s kulatým razítkem, je velký problém s vymáháním.

LN Je něco, co mohli zákonodárci udělat jinak a lépe?

Já mám takovou vizi, která by se mi hodně líbila jako praktikovi, který chodí k soudům. Za jedenáct let mám stovky vyhraných sporů s rozsudky o tom, že někdo někomu něco dluží a má mu to zaplatit, ale nakonec mu to nezaplatí. Bylo by velmi vhodné, aby se přijala taková legislativa, která by umožnila v případě, že by se žalobce sice domohl pravomocného rozsudku, ale pak se nedomohl svého nároku na dlužníkovi, aby

LN Liší se přístup klientů, pokud za vaše služby neplatí?

To si nemyslím. V obecné rovině má člověk, který za to platí, asi větší touhu o tom případu více vědět a rozhodovat o něm. Ta pomoc ale nebyla úplně bezplatná, každý klient zaplatil tisíc korun na náklady typu poštovné, konverze a podobně. Je něco jiného nevzít si nic za právní službu, ale tyto náklady jsem chtěl mít uhrazené.

LN Jaká byla hodnota vaší právní pomoci?

Na každém klientovi bych si dle advokátního tarifu a hodnoty sporu mohl fakturovat okolo patnácti tisíc korun.

LN Zlepšilo se postavení spotřebitelů s novým občanským zákoníkem?

Na tyto soudy je ještě brzy, dokud nebude ustálená judikatura Nejvyššího soudu. Obecně mám velkou víru v náš soudní systém amyslím, že soudy se práv spotřebitelů zastávají velmi dobře. Neřekl bych, že došlo k nějaké výrazné změně před účinností nového zákoníku a tím, jak je to teď.

Autorka je stálá spolupracovnice LN