Ten říká to a ten zas tohle
Do redakční pošty přišly jeden prosincový den dvě zprávy. Jedna z Pedagogické komory od Radka Sárköziho, druhá z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. První tvrdí, že zatímco v roce 2016 činily výdaje na školství 14,2 procenta všech výdajů státního rozpočtu, na rok 2018 se plánuje jen 12,9 procenta. Druhá (ministerská) konstatuje, že resort bude mít v příštím roce svůj historicky nejvyšší rozpočet v objemu téměř 169 miliard korun, což je o 21 miliard více, než byl rozpočet pro loňský rok. (A upozorňuje, že s prostředky z Evropské unie činí rozpočet MŠMT pro rok 2018 dokonce 176,1 miliardy korun.)
Z toho člověk nemůže být moudrý. Popravdě není úplně jasné, kde pan Sárközi vzal těch předloňských 14,2 procenta. Pohled do státního rozpočtu roku 2016 vypovídá ne o čtrnácti, ale přibližně o jedenácti procentech pro resort, rozpočet na rok 2018 pak myslí na oblast školství, mládeže a tělovýchovy skoro se třinácti procenty, což je znatelně víc. Jediným vysvětlením snad může být, že pan Sárközi má jiná čísla než stát.
Kfinancím se vztahuje i nedávné vyjádření ministra školství Roberta Plagy, jímž klidnil lehce zvířenou atmosféru z víceméně improvizovaného výstřelu premiéra Babiše zpochybňujícího státní dotace privátním školám. „Rozumím tomu, že pana premiéra zaujala částka 6,5 mld. korun, kterou ministerstvo každoročně platí soukromým a církevním školám,“uvedl Plaga. „Vnímám to jako impulz kmožné debatě, kdy a v jaké míře mají veřejné prostředky mířit ke školám jiným než veřejným. V tuto chvíli je mi ale jasné, že systém je nastaven jinak a soukromé a církevní školy mají nárok na prostředky ze státního rozpočtu.“Takže netřeba panikařit. Zatím.
Francouzská vláda chce zakázat žákům ve škole mobily, a to nejen při vyučování, ale i o přestávkách. Důvod? Děti se dneska už vůbec nedruží, jen sedí nad svým smartphonem a ťukají. Skeptici namítají, že je to stejně ztracená hra, jako byla kdysi alkoholová prohibice. Když budou žáci chtít, najdou cesty, jak zákaz obejít. Bude to ovšem jejich škoda. Proč? Nejlépe to na podzimní rodičovské schůzce vysvětlil fyzikář z jednoho pražského gymnázia: Když jsem byl ve věku svých dnešních studentů, zavzpomínal si, byl by pro mě býval mimořádný zážitek, kdybych mohl sedět na některé z pohovek, co jsou dneska studentům k dispozici na školních chodbách, vedle některé spolužačky. Dneska vidím kluky s holkama, jak tam sedí rameno na rameni, ale ve skutečnosti jakoby každý sám s očima přilepenýma kmobilu a prsty laškujícími výhradně s displejem.
Což mi připomíná anketu na téma „vánoční zázrak“. I mě se ptali, co považuji za vánoční zázrak. A já si vzpomněla na holčičku přibližně jedenáctiletou, která si ve skupince postávajících a klikajících na adventní pražské Kampě zaujatě četla knížku. Ano, skutečnou papírovou knížku.