Proboha, vždyť jde jen o divadlo
Právě se dokončují nominace na Ceny divadelní kritiky za loňský rok a nemám pocit, že by to zrovna byly bůhvíjaké hody. Někteří kolegové sice ob recenzi a rovnou už od loňského ledna tvrdí, že viděli inscenaci, případně výkon roku, ale to je jen folklor. Solidního a celkem zajímavého bylo dost, ale při dnešní inflaci ocenění by člověk měl dostát zadání a nominovat jen to mimořádné, a s tím tedy na rozdíl od jiných let potíž byla.
Smůla je, že se nedá nikam nominovat dokumentární tvorba o divadle, protože v loňském roce se jedinečně povedl šestidílný hraný dokument o vinohradském divadle Dobru, pravdě, kráse dramaturgyně Evy Langšádlové a režiséra Pavla Jandourka. LN již o něm psaly, ale při ohlédnutí za minulým rokem si zaslouží ještě připomenout. Ono v něm totiž nejde jen o historii známé pražské scény, je to také výpověď o nás Češích, o naší národní povaze. Krvavé tragédie od Shakespeara blednou proti tomu, co za století zažily zdi vinohradského svatostánku, jenž má na fasádě ono vznešené „Dobru, pravdě, kráse“. A to ve všech dobách – od starého mocnářství přes první republiku až po diktaturu proletariátu. Řevnivosti, závisti, zákeřnosti, intriky, prospěchářství, nevděk, profesní likvidace a vlastně nechybí ani snaha o likvidace fyzické. Kdo si naivně myslí, že snad ve starých dobách byli lidé k sobě ohleduplnější, ať si poslouží díly věnovanými začátkům divadla a uvidí, jak dopadali první šéfové a ředitelé a jak příšerně se lidé talentovaní a kreativní chovali, aby prosadili své zájmy.
A to šlo prosím JEN o divadlo. Nemusíme se tedy divit, že když jde o moc, je to všechno horší. Za pár dní budou prezidentské volby a není marné připomenout si, co prosáklo po poslední nepřímé volbě, z níž vzešel Václav Klaus. Ten, který dnes dává rozšafná rozhřešení, kdo je Marťan a kdo ne, a přitom jeho věrní praktikovali téměř gangsterské metody, aby ho dostali na stolec. Václav Havel svůj zážitek z přemlouvání ke Klausově podpoře nádherně zvěčnil ve své poslední hře Odcházení, kde za ním přicházejí tajemní „brundibáři“. Inspirovala ho skutečná návštěva poslanců, kteří ho nevybíravě přesvědčovali, že musí podpořit Klause, a poněkud komicky mu vyhrožovali, že se postarají, aby měl nepatrný prezidentský důchod. Tohle tedy odpadlo, ale že by situace byla o tolik lepší, to sotva.