Masopustní bláznovství volební i nevolební
Masopustní období, na východní Moravě zvané fašank, začíná vždy po svátku Tří králů, avšak jeho konec, připadající na Popeleční středu, je každý rok jindy a určuje jej lunární rok, což znamená, že může kolísat v rozmezí 28 dnů. Letos je fašankové období obzvlášť krátké, Popeleční středa je už 14. února, a tak bychom si mohli písní postěžovat „... už je teho masopustu namále, za koho ty staré dívky provdáme“, kdyby to ovšem bylo genderově v pořádku (modernímu emancipačnímu hnutí se přece nemůže líbit takový diskriminační postoj ke skupině osob na základě existence panenské blány v kombinaci s jistým věkem) a kdyby nesezdaní vůbec toužili do manželství vstoupit. Mimochodem, v minulosti se o fašanku odbylo často až 90 procent všech svateb konaných v průběhu roku, protože to byla doba, kdy byly spíže ještě po- měrně plné a rolník měl i nejvíc času na zábavu a oddech.
Letos se o masopustu konají i volby. Ve chvíli, kdy píšu tento příspěvek, ještě samozřejmě nevím, jak dopadnou, ale každému, komu by se zdálo, že dopadly špatně, doporučuji svést to na masopust, neboť ve smíchové kultuře středověku bylo období masopustu-fašanku časem chvály bláznovství, kdy se převracely pořádky, byly vysmívány ctnosti a uctívány nectnosti. Totéž doporučuji všem, komu by se zdálo, že by se volby jako v zásadě vážná věc hodily spíše do období předvelikonočního půstu, i když výsledek by byl asi stejný, protože půst nepůst, kandidáti jsou takoví, jací jsou, a voliči rovněž.
Maškarní léčba z frustrací současného světa
V duchu tradic pocty bláznovství bychom ale rozhodně mohli o fašanku více připomínat smíchovou (ne)kulturu EU, spočívající ve vytyčování bizarností (vzpomeňme například zákaz umístění svatozáře nad hlavami slovanských věrozvěstů na slovenské pamětní minci pro spatřovanou náboženskou nekorektnost, zákaz výroby spolehli- Čas vysmívání se ctnostem a uctívání nectností. vých rtuťových teploměrů pro jejich údajnou nebezpečnost životnímu prostředí, zákaz výkonných levných žárovek, přejmenování tuzemského rumu, pomazánkovéhomásla a podobných pitomostí), kterou úspěšně doplňuje i narůstání absurdit domácí byrokracie.
Jenže člověk se už na veřejnosti smí- chovou kulturou moc kurýrovat neumí (k zábavě stačí mobil), a tak se z frustrací současného života budeme léčit asi jen průvody maškar, do nichž vedle reality současné doby občas zavítá i tradiční maska medvěda, slaměníka či kobyly a spolu s nimi i nějaký skutečný politik, který masku hrát nemusí.
A kdo do Popeleční středy masopustní obchůzky nestihne, rmoutit se nemusí, protože za svébytnou smíchovou kulturou může vyrazit do parlamentu kdykoliv v průběhu roku. Což jste si nevšimli, že mnoho našich politiků rádo tvrdí, že volební programy těch druhých jsou jen folklor? Já coby etnograf se už těším na to, až se vedle zdařile vyvinuté smíchové kultury začnou v Senátu a Poslanecké sněmovně tančit i masopustní mečové tance, a fašank tu tak budeme mít po celý rok. Půjde už jen o to, aby při nich jako kdysi „i krev stříkala“, když už mají účinkující za své umělecké výstupy tak dobře zaplaceno. Kostýmy, koblihy, slanina a šable se dají samozřejmě pořídit z náhrad.
Avšak tomu, kdo by chtěl zažít fašank tradiční, krásný a inspirující, doporučuji navštívit terén nepolitický – napříkladmasopustní obchůzky s porážením kobyly na Hlinecku anebo vesnice v podhůří Bílých Karpat s obchůzkami mečových tanců. Vše vyvrcholí v sobotu 10. února a místy potrvá až do úterý 13. února.
Autor je bývalý ředitel Muzea J. A. Komenského v Uherském Brodě