Václav Havel: Kdyby k tomu neštěstí došlo...
Kandidát první porevoluční prezidentské volby se nejdřív zdráhal
Vstříc první prezidentské volbě po pádu komunismu. li v posledních týdnech „vysokou úroveň politické kultury, morálky a gramotnosti“, volili prezidenta přímo.
To revoluční štáb Občanského fóra vyděsilo: všechny argumenty proti přímé volbě z úst představitelů demokratické revoluce by musely nutně znít falešně, navíc byl k dispozici průzkum, podle něhož čtyři pětiny dotázaných nevěděly, kdo by měl být po Husákovi v čele státu, 11 procent chtělo Dubčeka, 8 procent Komárka a Havla pouhé jedno procento.
Problém Dubček
Do bezvýchodné situace zasáhl jako deus ex machina posel ze Strakovy akademie. Do ateliéru Josky Skalníka, kde se Havel se svými nejbližšími spolupra- covníky připravoval na volbu, přinesl pozvání od premiéra Mariána Čalfy ke schůzce mezi čtyřma očima. O jednání, které se odehrálo 15. prosince mezi Václavem Havlem a předsedou vlády, nebylo plně informováno ani celé vedení Občanského fóra.
O dva roky později tuto schůzku Václav Havel popsal před parlamentní Komisí pro vyšetření událostí 17. listopadu. Čalfamu řekl: „Nad tou stranou jsem zlomil hůl, to je beznadějná věc, to jsem prostě odepsal a já jsem připravený jít s tou demokratickou mocí a dělat to, co je zapotřebí, a nést za to riziko, že mě zastřelí spolu s vámi.“Pak se dohodli, že Čalfa zařídí, aby byl Havel zvolen prezidentem již v prosinci. „Počítal víceromé-
Federální shromáždění „je navyklé hlasovat o tom, co se mu předloží, pokud možno v jednom šiku“, ně, že novým prezidentem budu já, a dalo by se říct, že on jakýmsi způsobem navrhl, že on ze své strany udělá vše, abych já mohl být prezidentem, a předpokládal přitom zároveň, že já ho podržím jako toho premiéra,“dodal Havel.
Na jeho námitku, že ho komunističtí poslanci přece nezvolí, Čalfa podle své vzpomínky z roku 1994 odpověděl, že poslanci „nejsou jako malí jardové“a že se musí využít „Federálního shromáždění právě v jeho kvalitě, ve které je navyklé hlasovat o tom, co se mu předloží, pokud možno v jednom šiku“.
Zbývala ovšem ještě jedna překážka: Alexander Dubček, který na rozdíl od Havla po prezidentské funkci prahnul. Václav Havel se s ním v prosinci 1989 se-