Číňané dají povodním prostor

Respekt k přírodě se vyplatí. Před lety na to přišli Nizozemci, teď pracují se stejnou zkušeností také v Číně. V 27milionové Šanghaji, nejlidnatějším čínském městě, začali bourat betonová nábřeží, která každoročně zaplavuje rozvětvený veletok Jang-c’-ťiang. Jedna ulice za druhou vmoderní čtvrti Lingang se začíná zelenat, jak tam vytvářejí přirozené přírodní poldry.

Když se totiž přižene opravdu velká voda, buď dostane prostor, kam se vylije, nebo strhává vše, co jí přijde do cesty. První varianta pochopitelně přinese méně škod. Voda se vsákne.

V Číně, která dlouho ekologická rizika přehlížela, jde svého druhu o pilotní projekt. Pokud se prokáže jeho opodstatněnost, chtějí čínští urbanisté model rozšířit i jinde.

ORBIS UNUS

„V přirozeném přírodním prostředí se většina vodních srážek vsákne do země,“vysvětlil v britském listu The Guardian vodohospodář Wen Mai Dubbelaar za společnosti Arcadis. V současné době se podle něj v městských aglomeracích vsákne jen 20 až 30 procent srážek. To je málo.

Velká voda se pak žene regulovanými betonovými koryty, rozlévá se do ulic, zaplavuje rozsáhlá území. Nemá kam zmizet. Dokonce ani stávající zelené parky příliš nepomáhaly, protože byly obvykle projektovány nad úrovní ulic, nemohly tedy velkou vodu absorbovat. To se teď mění.

Rozsáhlé zelené plochy mají rizika povodní snížit. „V minulosti jsme vybojovali krajinu na vodním živlu, teď mu ji zčásti vracíme,“říká profesor Hui Li ze šanghajské Tongji university.

Podobným vývojem prošlo Nizozemsko. Při velké bouři z ledna 1953 se tam hladina moře vzedmula až o pět metrů, při následných záplavách zahynulo 1836 lidí. Nizozemci se pak vrhli na vylepšování hrází. Zjistili ovšem, že jich nesmí být moc, voda se pak nemá kam vylít. V posledních dekádách se proto některé hráze v okolí nizozemských měst zrušily a budují se tam mokřady a poldry, kam se povodeň přelije. Číňané recept následují.