Uchopit a pochopit

Ladím takhle před Vánoci barvy na projektoru a potřebuju kvůli tomu pustit něco černobílého, čtyři ku třem, abych viděl, jak mi to v tomhle formátu bude sedět na projekční zdi, tak náhodně pustím jednu takovou slavnou klasiku, v poklidu si šteluju a ukládám barevný profil, najednou mi vypadne ovladač z ruky. Co to je? říkám si, nepamatuju si, že by to začínalo takhle. Že hlavní hrdina pro začátek falešnou záminkou odláká dívčina ochránce pryč, aby zůstala v baru sama a bez zastání, pak ji – aniž by se předtím jakkoli znali – přitlačí do kouta, vysměje se všem jejím – jasně formulovaným – pokusům se ho zbavit („Prosím vás, odejděte, nebo zavolám vrchního!“– „Zbytečná námaha, ten, když nechci, nevidí a neslyší...“), objektifikuje ji („Proč to děláte?“– „Podívejte se do zrca-

Pondělí Neff dla... Nevidíte, jak jste krásná?“), když se dívka pokusí odejít, chňapne ji („Pusťte mě, nebo začnu křičet!“– „Nezačnete!“– „Začnu!“), zneužívá její obavu ze společenské diskreditace („Upozornila byste na sebe celý bar a to si jistě nepřejete!“) a nakonec shrnuje svou představu o roli ženy ve vztahu slovy: „Jediné, co můžete dělat, je tančit a přívětivě se na mě usmívat.“Degradování ženské hrdinky pokračuje dál: „Tak vy si myslíte, že jsem úplně bezmocná? Co když vám šlápnu na nohu?“řekne a šlápne omylem na nohu někomu jinému. A pak už ho poslušně jako ovečka následuje do chambre séparée, kde – už zcela pod vlivem stockholmského syndromu – naslouchá jeho blábolení o dvou ztracených duších v temnotě noci (informaci o tom, že je ženatý, si muž nechává pro sebe), dokud se dotyč-

Úterý Putna

Středa Baldýnský ný elegán se slovy „zavřete oči, odcházím“nevytratí, vystrašen vidinou jakékoli zodpovědnosti.

Ano, to je Kristián. Už jsem ho pár let neviděl, ale rozhodně si nevybavuji, že bych se kdy při jeho sledování štípal do ruky a přemýšlel, jestli se mi to náhodou nezdá.

Že se naše vnímání těch posledních pár let intenzivní společenské debaty o postavení ženy ve společnosti proměnilo, je samozřejmě dobré. Ale až teď mi (jsem pomalý) došlo, že se budeme muset vzdát i části našeho kulturního dědictví. Nikdo nebude muset ty diskutabilní kousky aktivně cenzurovat a vyřazovat z oběhu, vyřadí se samy, protože jim lidi prostě přestanou rozumět. Kristián byl ještě za mého mládí ideálem prvorepublikového džentlmenství. Moje děti už nebudou chápat, proč by se – přes rádoby morální poselství na konci

Čtvrtek Rejžek – měly na příběh o takovém nesnesitelném debílkovi koukat.

Zajímavé je, že mi loni jeden český producent nabídl napsat remake Kristiána. Odmítl jsem to ještě po telefonu, bez rozmyslu, spíš z nechuti dělat něco, co se pak bude porovnávat s originálem. Ale zeptal jsem se, koho má na mysli pro hlavní roli. Řekl, že v jeho verzi bude Kristián ženská. Kristiána. Byl by to tedy příběh o ženě, co je přes den domácí puťka a v noci vábí chlapy jako žena vamp. Jestli se takhle hodlá naše kultura zapojit do srovnávání vztahů mezi muži a ženami, tak to potěš pánbůh. TOMÁŠ BALDÝNSKÝ

Pátek Šustrová Sobota Hanák