V pasti středního příjmu

Pro vyšší růst potřebujeme nejen roboty, ale i efektivnější stát

Máme nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropské unii. Podniky zoufale hledají 217 tisíc pracovníků na neobsazené pozice. Podle úřadů práce je zaevidováno a k práci připraveno 260 tisíc lidí. Český statistický úřad nicméně uvádí, že ve skutečnosti je k mání jen 130 tisíc lidí. I kdybychom předpokládali, že dovednosti a znalosti těchto nezaměstnaných odpovídají požadavkům podniků, stejně by polovina volných míst zůstala neobsazena. A to je tento předpoklad naprosto mylný. Podniky naráží do zdi. A ta se bude ještě více zvyšovat.

Pomyslnou zeď teď totiž každý rok o něco více zvyšuje Jihlava. Stárnutí obyvatel nyní snižuje pracovní sílu každý rok zhruba o padesát tisíc lidí. Tolik obyvatel má Jihlava. Do důchodu totiž odchází více lidí, než kolik přichází mladých absolventů na trh práce. Tomu se říká stárnutí obyvatel v praxi. Roky před finanční krizí to bylo naopak: každý rok jedno Znojmo zvyšovalo řady potenciálních pracovníků.

A pak tady máme nenasytný stát. Ten vysává z trhu práce šikovné lidi. Jen v loňském roce přes 22 tisíc. A stát také před volbami sliby roztáčel mzdovou inflaci.

Ze vzniklé situace mohou vydělat pracovníci, protože vysátý trh práce bude zvyšovat mzdy. Růst mezd se jen tak nezastaví a v letošním roce může ještě více zrychlit. Jednoduché počty ale také ukazují, že růst mezd sám o sobě nevyřeší dilema podniků, jak najít zaměstnance na všechna volná místa. A mohou pracovníci na této nerovnováze vydělávat dlouhodobě?

Dohánění Německa

Data odhalují, že podniky se snaží vzniklou situaci řešit doháněním Německa. Investují totiž více do strojů a technologií. Jinými slovy, investují více do automatizace a robotizace. Jsme v ní totiž nesmyslně pozadu. Německo má podobnou strukturu ekonomiky jako my, s vysokým podílem průmyslu. Ale taky má třikrát více robotů ke každému pracovníkovi než my. Můžeme se bát, že stroje nám vezmou DAVID NAVRÁTIL práci. Zkušenost Německa však ukazuje, že vyšší automatizace a robotizace neznamenají vyšší míru nezaměstnanosti. Jestliže má Česko nejnižší míru nezaměstnanosti v EU, Německo má druhou nejnižší.

Podniky nicméně musí počítat s tím, že investice do robota je pouze začátkem. Studie ukazuje, že každý dolar investovaný do hardwaru/stroje na sebe váže dalších zhruba deset dolarů tzv. komplementárních investic. To jsou investice do organizačního kapitálu, tedy do změny procesů ve firmě, do školení zaměstnanců, náboru, marketingu, změny obchodního modelu a obchodních vztahů atd. Bez těchto doplňkových investic firmy nevyužijí plně potenciál automatizace a zůstanou před branami průmyslu 4.0. Stejně tak mzdy.

Vypadá to, že není potřeba plašit, protože řešení existuje. Zkušenosti ze zahraničí nicméně také ukazují, že to trvá několik let, než podniky plně využijí potenciál svých investic. A tedy než se naplno projeví ve zvýšení produktivity. Během těchto pár let nicméně může dojít k erozi konkurenceschopnosti českého průmyslu, pokud růst mezd výrazně uteče růstu produktivity. Růst mezd nad růstem produktivity bude zároveň zvyšovat inflaci. To donutí ČNB rychleji zvyšovat úrokové sazby. Tím pádem poroste ale i cena zdrojů na potřebné investice, což celý potřebný proces bude brzdit.

Ekonomika na rozcestí

Jak může stát pomoci v tomto závodě? Je potřeba zjednodušit investiční proces. V mezinárodním srovnání se blížíme k naprosto nesmyslnému dvoustému místu v rychlosti vyřízení stavebního řízení. I proto máme ve městech převis poptávky nad nabídkou a rostou ceny nemovitostí. S dlouhým časem na získání územního rozhodnutí a vyřízení stavebního povolení prostě bylo velmi obtížné včas zareagovat na změnu optimismu lidí a zvýšit nabídku nových domů a bytů. Potřebujeme zvýšit flexibilitu ekonomiky. Mimochodem, ČNB proto naprosto správně nereagovala na růst cen nemovitostí dramatickým zvyšováním sazeb, ale především kontrolou rizika zadlužení domácností prostřednictvím limitů na podíl úvěru k hodnotě nemovitosti.

Podniky je dále třeba motivovat k reinvesticím doma. Například Estonsko zdaňuje méně ty firmy, které více reinvestují v Estonsku. Toto opatření logicky snižuje odliv dividend. Dále, cílem e-governmentu by mělo být nejen zjednodušení byrokracie a zrychlení chodu institucí, ale i uvolnění státních zaměstnanců do soukromého sektoru.

Na tomto místě by měl být závěr. Není, soupis opatření uvedený výše zdaleka není konečný. Česká ekonomika se tak ocitla na dalším historickém rozcestí. Dobré je, že o něm víme, protože tomuto rozcestí čelily už mnohé ekonomiky. Jde o sílu a schopnost uniknout z tzv. pasti středního příjmu. Tedy schopnost vymanit se z ekonomického modelu, který sice zajistil lidem práci, ale nevedl k výraznějšímu zvýšení příjmů a bohatství.