Jak prorazit bublinu

Do názorových ghett se zavíráme sami už desetiletí

Názorová bublina je žhavým kandidátem na slovní spojení dekády, alespoň u politických a společenských komentátorů všeho druhu. Jak vysvětlit polarizaci společnosti a pro své publikum jinak nepochopitelnou a skoro fanatickou podporu toho či onoho? Prostě sociální sítě jsou zlo, protože nás v bezohledné honbě za ziskem nahánějí do názorových ghett a tam nám vymývají mozky jak v Orwellově románu. Jednoduché, srozumitelné a úplně špatné vysvětlení.

Základem je nepochopení obchodního modelu firem, jako je Facebook. Chtějí být „jen“efektivním a co nejvýnosnějším strojem na miliardy z reklamy. Jejich inteligentní algoritmy nám proto servírují právě a jen to, pro co si sami přijdeme, aby nám k tomu mohli nabídnout boty, auto, nebo nový telefon. Vůbec je nezajímá politika, naopak se jí bojí, aby nepopudily jakéhokoliv inzerenta a jeho peněženku. Když se tedy podíváme třeba na „zdi“příznivců jednotlivých prezidentských kandidátů, jak ukázal třeba projekt serveru Lidovky.cz, uvidíme právě a jen to, co lidé-cíle reklamy vidět sami chtějí. Nikdo jim nic nenutí ani nezatajuje, a jak upozorňují někteří analytici, lidé vidí zprávy a informace z opačného názorového břehu, ale interpretují je po svém. Je to tedy přesně naopak: nejprve si utvrdíme svůj názor a pak teprve ho hledáme na webu.

Podobně se za první republiky nepotkal agrárník v hospodě s komunistou, každý četli jiné noviny a mluvili jiným jazykem. Podobně se třeba v 90. letech dělili příznivci a odpůrci Havla a Klause. Bylo to tu vždy, technologie se stala jen výmluvou. Pokud tedy chtějí kandidáti hlasy z tábora soupeře, musí pěkně postaru dojít za jeho příznivci. Jan Klesla