Pro zrnka písku nevidíme poušť

ránem otřásly v posledních týdnech rozsáhlé protesty, které stály životy více než dvou desítek lidí, další stovky pak skončily ve vězeních. Komentátoři shodně tvrdili, že bouře neměly jednotící motiv, jako jejich příčinu často uváděli vysokou nezaměstnanost, nízké mzdy i zvýšení cen. Jeden společný hybatel protestů ale většina pomíjela – klimatickou změnu. V jejím důsledku postihly zemi v posledních letech těžká sucha a rozsáhlé písečné bouře, které často zastavily život celých měst a mnohdy jej sebraly těm nešťastníkům, kteří před nimi nestačily včas prchnout.

Jak řekla magazínu Scientific American Barbara Slavinová, ředitelka Iniciativy Budoucnost Íránu v think tanku Atlantická rada, právě klimatická změna hraje v íránských protestech obrovskou roli a média ji podceňují. Není náhodou, že protivládní bouře z velké části vypukly právě v těch provinčních městech, které se staly v posledních letech domovem „klimatických uprchlíků“. Zemědělců, kteří se doměst přestěhovali, protože venkov sužuje nedostatek vody. Že za protesty nemusí být ideologické spory, naznačuje i fakt, že provinční oblasti jsou tradičně konzervativní a proti vládě příliš nevystupují.

Jak uvádí odborníci zMezivládního panelu pro změny klimatu, nejen Írán, ale celý Blízký východ nečeká z hlediska klimatických změn nic pěkného. Objem srážek by se mohl koncem století snížit o pětinu a průměrná teplota vzrůst o pět stupňů Celsia. Podle jedné tři roky staré studie Massachusettského technologického institutu by kolem roku 2070 měl Perský záliv zažívat takové vlny veder, které může člověk jen těžko přežít.

Jaké důsledky to může přinést, jsme v menším viděli v posledních letech. Klimatickým poměrům se kupříkladu přičítá začátek arabského jara, kdy se kvůli suchu vydalo množství lidí ze zemědělských oblastí severoafrického Maghrebu do velkých měst, která se pak radikalizovala. Podobně i stále probíhající občanská válka v Sýrii má souvislost s vysycháním vodních zdrojů. Mezi lety 2007 až 2010 zažila země drastická sucha, která vyhnala do měst možná až miliony lidí z venkova, což bezpochyby přispělo k nestabilitě režimu. Jak ostatně ukazuje dvouletý průzkum sociálního demografa Roberta Stojanova mezi uprchlíky v Řecku, Rakousku a Turecku, sami syrští emigranti považují sucho za jednu z příčin války.

Následky ponese bezpochyby i Evropa, vždyť podle některých odhadů se kvůli klimatickým změnám do poloviny století bude muset přestěhovat nejméně 200 milionů lidí z celého světa.

Bývá už pravidlem, že nejméně chápou určitou dějinnou epochu lidé, kteří v ní žijí. Dají se připodobnit k návštěvníkovi galerie, který se s nosem přitisknutým na rozměrné plátno snaží zjistit, co vlastně vidí. To naše plátno dost možná zobrazuje velkou pustou poušť. My ji ale přes zrnka písku nevidíme.

Není náhodou, že íránské protivládní bouře z velké části vypukly právě v těch provinčních městech, která se stala v posledních letech domovem „klimatických uprchlíků“