Stálý úkol střídavého voliče
Minule jsem volil Miloše Zemana. Ale sympatie zmizely, když opakovaně mlžil, tvrdil nepravdy nebo štval proti údajným škůdcům vlasti
Od srpna 1968 jsme v Československu nevolili, i když nám komisaři s přenosnou urnou vyčítali u nás v kuchyni, že jim kazíme stoprocentní účast. Po násilném vynesení do Rakouska jsme zjistili, že noví přátelé se sice hlásí k pravici či levici, ale volí střídavě různé strany i prezidenty, jež v dané chvíli považují za nejschopnější zvýšit úspěšnost i bezpečnost země.
Když jsme se po pádu totality směli vrátit, volili jsme i v Čechách ne srdcem, ale rozumem. To nás vedlo i při první přímé prezidentské volbě. Včas jsem napsal příteli z exilu Karlu Schwarzenbergovi, že chce-li se stát českým prezidentem, měl by opustit funkci šéfa strany TOP 09 i křeslo ministra zahraničí, aby to věrohodně potvrdil. Což bohužel neučinil, a když jsem přičetl i jeho věk a zdravotní stav, rozhodl jsem se pro Miloše Zema- Prezident a jeho bývalý volič.
Po zvolení jsem mu dvakrát napsal kritické poznámky. Kdyžměsíce neodpovídal, optal jsem se přes kancelář, zda ho názor voliče ještě zajímá. Byv pak pozván na Hrad k večerní audienci, začal jsem ho informovat, proč by ho příště žádný z těch šesti nevolil. Zájem neprojevil, zato mi sdělil, že mě 28. října vyznamená. Po zbytek večera jsem jemu a dorazivším pánům Ovčáčkovi, Forejtovi, Hlinovskému i jeho paní Ivaně stále opakoval, že jsem se snažil své mladistvé okouzlení komunismem padesát let odpracovávat v tui cizozemsku, ale doma by mé státní vyznamenání urazilo všechny oběti komunismu. Moje otázky hostitel jako by přeslechl. Asi jsem nás oba ušetřil skandálu. Kdybych povolil a pak na pódiu Vladislavského sálu poznal v sousedu Gottova spolusignatáře anticharty Štajdla, byl bych to považoval za urážku celé Charty 77 a odešel. Nejpozději onoho 24. února 2015 přestal být Miloš Zeman mým prezidentem; nazítří nereagoval ani na můj mail, který mé poselství i moje přání potvrdil černě na bílém.
O dobrou pověst se připravil sám
Když rozumem, tak bez emocí: Miloš Zeman se významně zapsal do dějin republiky nejen vzkříšením České stra- ny sociálně demokratické, ale i mnoha jinými počiny, třeba stvrzením našeho členství v Evropské unii a v NATO, stejně jako snahou upevnit naši pozici ve světě setkáním s prezidenty USA, Ruska i Číny, přičemž k prvnímu nedošlo vinou Donalda Vrtkavého a další zanechala silné stíny, neprůhledným konáním dvojky Nejedlý & Mynář či chováním české policie, která při čínské návštěvě zapomněla, občanům které země pomáhá a slouží. Čím se o dobrou pověst připravil sám, lze říci stručně: jeho nesnášenlivá povaha, neznalá sebereflexe, nabudila podobně laděné příznivce, aby začali až militantně nenávidět spoluobčany, které hanlivě označil cejchem pražská kavárna! Slyšel jsem téměř všechny jeho projevy, obdivoval jeho češtinu a často s ním souhlasil, kdykoli se ozvala moudrost stařešiny, ale sympatie mizely, když opakovaně mlžil, tvrdil nepravdy, nebo dokonce přímo štval proti údajným škůdcům vlasti, jako by ona byla on.
Střídavý volič ve mně se teď rozhodl dát hlas kandidátu s největší šancí porazit Miloše Zemana v druhém kole, kde se obvykle sjednocují všichni voliči přející si změnu. Tím je pro mne Jiří Drahoš, jehož vídám na premiérách Národního divadla, do nějž Miloš Zeman jako jediný z jedenácti prezidentů republiky za pět let ve své funkci nevkročil ani jednou, což považuji za virtuální políček Bedřichu Smetanovi a spol.
Nesnášenlivá povaha Miloše Zemana, neznalá sebereflexe, nabudila podobně laděné příznivce, aby začali až militantně nenávidět spoluobčany, které hanlivě označil cejchem pražská kavárna! Rozhodl jsem se dát hlas kandidátu s největší šancí porazit Miloše Zemana v druhém kole, kde se obvykle sjednocují všichni voliči přející si změnu. Tím je pro mne Jiří Drahoš.
A pokud přece zvítězí? Vezmu to na vědomí, jako jsem v Rakousku přečkal prezidentství Kurta Waldheima, který zapomněl v životopisu uvést, že byl člen nacistické SA a štábní důstojník v okupovaném Řecku. Podruhé už ho střídaví voliči do funkce nepustili!
Nehodlám z této skvělé země české emigrovat, ledaže by ji příznivci Klause Nejmoudřejšího vyštvali z Evropské unie! Jako rozený optimista věřím, že tu opět – třeba už dík nadějným Pirátům, pokud se vyhnou další repríze bratrovražedných Lipan, u jakých se vyvraždili Zelení – vzejde generace ochotná za svobodu i bojovat. Jako ta, které to v roce 1938 zakázali uctívaní spojenci, a ta, jíž to v roce 1968 znemožnili milovaní politici.