Václav Klaus: „Strůjce“přímé volby
Prezidentské volby 2003 a 2008 umetly cestu plebiscitu
Václav Klaus, prezidentský kandidát roku 2003, zdánlivě bez šance. a v předvolebních projevech sliboval všem, že se změní a že bude lepším prezidentem, než byl premiérem.
Na třetí pokus potřebovali politici skoro měsíc. Voliči byli znechucení a stále hlasitěji se mluvilo o přímé volbě. Koaliční strany do této volby hledaly přijatelného společného kandidáta, jenže filozof Jan Sokol byl sice důstojnou, ale poněkud vzdálenou a politikou zcela nepolíbenou postavou. Navíc jej striktně odmítali komunisté. Nejednotná koalice nebyla schopna svého kandidáta podpořit, a tak přestože Vladimír Špidla vyhrožoval přímo během volby na Hradě spolustraníkům rekonstrukcí vlády a před třetím kolem plánoval se Stanislavem Grossem volbu čtvrtou, komunisté a někteří lidovci povolili a Václav Klaus zvítězil.
Kromě prezidenta měla volba ještě jed- noho vítěze: KSČM. Od této chvíle byli komunisté postaveni s ostatními stranami naroveň a prezident je začal zvát do Lán. Tvrdý a syrový boj o moc, kterým se volba stala, vyvolal mezi občany veliké znechucení. Zjevný byl především cynismus politických stran, které se ani zvlášť netajily tím, že staví svého kandidáta, jen aby nějakého měly, v dalším kole ale byly ochotné podpořit někoho jiného. Pokud byla před první volbou Václava Klause přímá prezidentská volba spíše akademické téma, po ní už se stala legitimním tématem širší veřejné diskuse.
Volba 2008: po letech opět veřejně
Václav Klaus většinu svých předprezidentských slibů samozřejmě nedodržel. Při obhajobě své funkce tak nechtěl nic ponechat náhodě. Proto se už před volbou
Rok 2003, kandidáti volby 24. ledna: Miloš Zeman, Jaroslava Moserová a Václav Klaus (foto vlevo). prezidentův kancléř Jiří Weigel několikrát sešel s lobbistou a bývalým poradcem premiéra Zemana Miroslavem Šloufem, aby pro Klause zajistil nějaké hlasy z ČSSD. Videozáznamy z těchto schůzek se ale dostaly na veřejnost a vyvolaly velké pohoršení.
Přestože ústava nestanovila žádné pravidlo, byly vyjma aklamační volby Václava Havla v roce 1989 všechny předcházející prezidentské volby od roku 1968 vždy tajné. Zákulisní schůzky ale změnily situaci, a většinu prvního dne společné schůze tak poslanci a senátoři strávili debatou, zda by neměla být volba veřejná. ODS vedená Mirkem Topolánkem (zároveň byl i předsedou vlády) – a zejména jí ovládaný Senát – trvala na tajné volbě: měla dojednanou dostatečnou většinu hlasů, ovšem včetně komunistů a odpadlíků od