Umně naleštěný pomník
Gary Oldman ve své Zlatým glóbem oceněné a možná i oscarové roli Winstona Churchilla, vedoucího národ z krize, pozvedává vytříbené, ale nepřekvapivé retro Nejtemnější hodina mezi filmy, které stojí za vidění.
Nejtemnější hodina by se mohla zapsat do paměti jako film, za který Gary Oldman konečně dostane Oscara. Bývalému divokému rebelovi britského filmu by tak hollywoodský punc herecké kvality dodala role ikony britského konzervatismu Winstona Churchilla.
Protřelý politik patří k postavám u herců nejoblíbenějším. Skvělý řečník, člověk s mnoha svéráznostmi a zlozvyky, hrdina válečného odporu, houževnatý muž, tvrdohlavý workoholik. Oldman se do něj pustil s chutí a viditelnou potěchou. I když se fyzicky nedokáže ztratit ani pod nánosem make-upu a masky a není svému předobrazu tolik podobný, předvádí pozoruhodnou transformaci. Na rozdíl od loňské kopie Jacqueline Kennedyové v podání Natalie Portmanové proniká Oldmanova detailní nápodoba známého vzoru i do duše. Citáty mění v duchaplné myšlenky, využívá víc tichosti než křiku a jeho bystré, pozorné oči shrnují osobnost muže čelícího největší krizi a dočasně pochybujícího o svém úsudku.
Postavy vystupující ze šablon
Zde využitý způsob, jak vzdát hold uctívané osobnosti, není ve filmu nijak nový. Sesazení mýtu z piedestalu, odstranění rzi, nový nátěr a postavení zpátky použil například Spielbergův Lincoln i předchozí snímek o premiérovi Churchill. Ten odhaloval, jak politik traumatizovaný fiaskem u Gallipoli za první světové války navzdory většině nesouhlasil s vyloděním v Normandii a dokázal svou velikost změnou názoru.
Novinka Joea Wrighta postupuje opačně. Připomíná známější události května 1940, kdy Churchill na post ministerského předsedy nastupoval a navzdory většině nesouhlasil s plány na separátní mír s nacistickým Německem.
Nejtemnější hodina může tvořit atraktivní diptych s nedávným opusem Christophera Nolana Dunkerk. V něm divák mohl okusit průběh evakuace britských jednotek z Francie. Tyto scény ve Wrightově snímku chybí, což ubírá na napětí. Novinka se soustředí na politické drama, debaty v tmavých místnostech, kterým sice chybí zamýšlená osudovost a temnota stavu Evropy na jaře 1940, zato zaujmou svou retro vytříbeností, kompoziční elegancí, mistrnou kamerou plující v šerosvitu, životností postav a dobrými herci.
Kromě impozantního Oldmana vyniká důstojná Kristin Scott Thomasová jako praktická Clementine Churchillová a nenápadně brilantní Ben Mendelsohn jako inteligentní král Jiří VI. Jejich postavy vystupují z mnohokrát viděných šablon, na rozdíl od roztomilé Lily Jamesové zdobící film rolí další fiktivní sekretářky s blízkým u vojska, o jehož osudu se rozhoduje. Při setkání s „obyčejnými“občany jako by byli filmaři ještě neobratnější než sám Churchill. Sentimentální scéna, v níž se lidsky váhající aristokrat utvrzuje ve svém protihitlerovském přesvědčení v metru, se pohybuje mezi populismem, parodií a apokryfem.
Scénář Anthonyho McCartena je vyrovnanější než jeho předchozí k Teorii všeho omanželství Stephena a Jane Hawkingových a re- žie JoeaWrighta jistější než v propadáku ze Země Nezemě Pan, ač nedosahuje ekvilibristiky Pokání ani lehkosti Pýchy a předsudku. Společné dílo jmenovaných reprezentuje slušný mainstream, nijak odvážný či kritický či překvapivý, kromě ukázky, jak moc byl Churchill při nástupu do čela vlády neoblíbený.
Hrdá vzpomínka
V mnohém servisně podává to, co se od něj čeká, končí u onoho stejného slavného projevu jako emocionálně i filmově silnější Dunkerk, jeho závěrečné titulky neopomenou zmínit výsledek druhé světové války. Churchilla přibližuje masám, přitom ho stále podává, jak je většina západního světa zvyklá, jako největšího Brita a symbol hrdého odporu proti zlu.
Seriál Netflixu Koruna nabídl méně mytický pohled na Churchilla po válce, Nejtemnější hodina se alespoň nepodbízí tolik jako oscarová Králova řeč, jež svým obsahem novince předchází a také se týká odpovědnosti vládnutí a síly rétoriky. Přesto i ona sama spadá do kategorie „oscarových“biografií, vkusně reinkarnujících slavné okamžiky slavných lidí. Dneska koneckonců hrdá vzpomínka na schopného vůdce v době krize dokáže utěšit víc než jindy.
Nejtemnější hodina
Autorka je filmová publicistka