Odpad a prezident

Nechci si o lidech myslet jen to nejhorší, pořád hledám důkazy, že to s námi a s kulturou našeho života není tak hrozné, jak se dennodenně jeví. Když mě třeba rozčílí plasty v kontejneru na směsný odpad, řekne mi kamarád, že za to nemohou ti, kdo s PET lahví neudělají těch pár kroků přes ulici, ale ti, kdo jim nestrčí kontejnery na třídění pod nos, rovnou před dům, protože lidi jsou z podstaty líní a pasivní, a co jim je nepohodlné, to nedělají. Byť by šlo jen o pár kroků. Nesouhlasím. A poukazuji na děti, které třídí už samozřejmě, stačilo je k tomu soustavně vést.

Když se ve venkovské hospodě dozvím, že přítomní, kteří co chvíli něco hledají na mobilu, iPadu a dalších miláčcích, jsou schopni jezdit za prací do zahraničí, dokážou zasvěceně mluvit o tom, co dělají, a sledují nové materiály i technologie, neznají prezidentské kandidáty, zase se rozčílím. Prý co jsou zač, jejich jména jim nic neříkají? Jasně že jste s nimi neseděli u piva, ale obrázek si přece udělat můžete. Oni se opravdu ptají jak – ve sto-

Debaty u sklenky jsou někdy plamenné, ale v podstatě nezávazné. Volby takové samozřejmě nejsou.

letí internetu, v časech, kdy se o každém může (v mezích zákona) napsat skoro všechno, kdy stačí poslouchat, číst, dívat se, chtít se něco dozvědět.

Je to jako s tím odpadem. Prý má tvář příštího prezidenta viset na každém kandelábru, aby jej člověk nemusel hledat. Aby nemusel vyvinout sebemenší námahu, po něčem se pídit, aby si nemusel nic myslet, aby se nemusel rozhodovat, aby ho nenutili k samostatnosti, nebo dokonce občanské odpovědnosti?

Debaty u sklenky jsou někdy plamenné, ale v podstatě nezávazné. Volby takové nejsou. Kdekdo má nebo bude mít děti, leckdo vnoučata, každý snad chce žít v zemi, kde se nemusí za svého prezidenta stydět a bát se, v jakých podmínkách ty děti dorostou. Jaké milieu je bude obklopovat, jakou morálku budou vstřebávat. Opravdu to nestojí za trochu námahy a soudnosti? Rozhodování není ani dnes lehké a mýlit se je lidské. Nedělat nic je však skoro zločin.