Eurodvacítka se Sofií

Nečlenům eurozóny bude hrozit ještě větší izolace

Bulharský ministr financí Goranov oznámil, že jeho země do června letošního roku vstoupí do čekárny na členství v eurozóně (ERM2) a v roce 2020 se stane členem eurozóny. Ta má devatenáct členů, s příchodem Bulharska to bude dvacet. Rok po odchodu Británie z EU bude mimo eurozónu už jenom sedm států. Mezi nimi má formální výjimku pouze Dánsko. Švédsko, Česko, Maďarsko a Polsko deklarují, že nechtějí do eurozóny vstupovat, i když výjimku nemají. Potenciální kandidáti jsou zatím tři: Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko.

Bulharsko má zastánce v osobě předsedy EK J. C. Junckera. Čím více bude států v eurozóně, tím silnější bude jeho argument, že euro je a má být z právního pohledu měnou celé EU. Juncker je proti dvourychlostní Evropě, je zastáncem stejných pravidel pro celou EU. Žádá také, aby i Schengen platil pro celou EU bez výjimky. Hra čísel je v tomto ohledu důležitá. Po vstupu Bulharska by členské státy eurozóny dosáhly v Evropské radě tzv. supervětšiny, kterou podle Lisabonské smlouvy tvoří 72 procent členských států EU a 65 procent evropské populace.

Státům mimo eurozónu tak reálně hrozí o něco větší izolace než dosud, dostanou se pod větší tlak, aby o přijetí eura uvažovaly. Vzhledem k tomu, že Juncker v zářijovém projevu o stavu Unie slíbil nečlenům oslazení případného vstupu, mohla by si Česká republika případně klást podmínky, tedy například nepodílení se na řešení starých státních dluhů apod.

Ekonomicky je na té zprávě zajímavé například to, že vstupuje nejchudší země, HDP na hlavu v Bulharsku tvoří pouhých sedm procent HDP na hlavu Lucemburska, které má to štěstí být nejbohatší zemí. EK i ECB budou ještě do května posuzovat konvergenční kritéria, ale žádný zvrat oznámených plánů se nečeká. Jan Macháček