Loutky a falešní proroci

Dnes volíme prezidenta republiky. Voliči se často rozhodují na poslední chvíli, ptají se příbuzných, spolupracovníků, kamarádů, sousedů, koho volit v prvním kole. Už dopředu sondují i to, komu dát hlas ve druhém, pokud Miloš Zeman nevyhraje už v sobotu. Kandidátů je sice mnoho, ale reálné šance na druhé kolo mají maximálně tři. Pro nerozhodné voliče je důležité udělat si jasno v tom, koho nevolit. Hlavou státu by jistě neměl být falešný prorok, ale ani loutka. Nejhorší bývá kombinace obou.

Bible nás varuje, abychom se vyvarovali falešných proroků. Na začátku jim důvěřujeme, vkládáme do nich naději, nakonec nás zradí. Pro nerozhodné doporučuji ještě rychle si přečíst Božskou komedii. Dante Alighieri s oblibou známkoval různé hříchy a charakterové vady. Napsal, že zbožňování peněz či vražda jsou sice ošklivé činy, ale nejodpornějším hříchem je zrada, proto v nejhlubší a nejvroucnější části pekla trpí právě zrádci, které týrá osobně Lucifer.

Pak jsou tu loutky, které, přiznejme, často z naivity či slabosti pouze plní přání a příkazy svých skutečných šéfů, loutkařů. V České republice to jsou mocní finančníci a podnikatelé, kteří potřebují mít vliv na hlavu státu. Přímo volený prezident republiky má už z podstaty výrazný politický vliv a připočteme-li k tomu jeho konkrétní pravomoci, může být pro záměry bohatých podnikatelů nesmírně užitečný. Prezident republiky jmenuje soudce, generály, velvyslance, soudce Ústavního soudu, předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, členy Bankovní rady ČNB, klíčového regulátora finančního sektoru. Mít silný vliv na rozhodování prezidenta, kdo bude šéfem významného soudu nebo regulátora trhu, je velmi cenné aktivum, proto návratnost investice do politika nejvyšší kategorie je kvalifikovanými odborníky odhadována na minimálně tisíciprocentní. Tyto skupiny při volbě prezidenta drží minimálně dvě želízka v ohni a při absenci silného nezávislého kandidáta, což je aktuální situace v Česku, se snaží pojistit si i druhé kolo. Pro čtenáře, který nevidí do útrob české politiky, to v překladu znamená: Oba kandidáti jsou mými kandidáty. Tedy z hlediska byznysu je úplně jedno, kdo vyhraje. A podíváme-li se na veřejný seznam sponzorů některých uchazečů, tento scénář se s největší pravděpodobností naplní i letos.

Nepočítáme-li Miloše Zemana, mezi kandidáty bohužel není nikdo, o němž by se dlouhodobě, prakticky od roku 2013, hovořilo jako o kandidátovi na prezidenta. Je absurdní, že nikdo z českých politiků či veřejně známých osobností ani z řad uchazečů o Hrad, které před pěti lety Zeman porazil, neměl odvahu označit sám sebe za kandidáta na prezidenta už před několika lety, aby voliči mohli důkladně poznat jeho minulost, názory a postoje. Takový kandidát by se mohl průběžně vyjadřovat nejen k nejrůznějším otázkám domácí či zahraniční politiky, ale i k jednotlivým krokům stávajícího prezidenta. Někdo, kdo by se na tuto důležitou funkci celých pět let otevřeně a poctivě připravoval a koho by veřejnost jednoznačně identifikovala jako kandidáta na prezidenta. Už jen proto, abychom měli jistotu, že není ani falešný prorok, ani loutka.

Neříkám, aby prezident republiky nepomáhal podnikatelům při jejich snaze prosadit se na zahraničních trzích. Jenže po důkladnější analýze některých významných sponzorů jistých kandidátů zjistíme, že se jedná o subjekty (často se sídlem v daňových rájích), které jsou z nějakého zvláštního důvodu schopny úspěšně podnikat prakticky pouze v zemích, kde vládnou komunisté nebo diktátoři. Ve Spojených státech, v Německu, v Itálii, ve Francii, ve Velké Británii, v Japonsku se ani nepokusí si to rozdat s tamní konkurencí, o skandinávských zemích ani nemluvě.

Je absurdní, že nikdo z českých politiků či veřejně známých osobností neměl odvahu označit sám sebe za kandidáta na prezidenta už před několika lety, aby voliči mohli důkladně poznat jeho minulost, názory a postoje