Medek – básník a generál
PRAHA Pozdější armádní generál Rudolf Medek, narozený
v Hradci Králové, byl původní profesí učitel. Začínal jako lyrický básník, blízký okruhuModerní revue, kde roku 1909 debutoval. Po vypuknutí války v roce 1914 byl citlivý básník, kantor a prozaik odveden do války za zájmy, které cítil jako cizí. Zdánlivě byl sice na první pohled myšlenkově spjat s předválečnou dekadencí, ale jeho vlastenecké cítění se prohlubovalo souběžně s pokračující válkou. Svou situaci řešil činem.
na 1890 8. led-
i za pomoci zbraní. V srpnu 1918 byl postaven do čela vojenského odboru odbočky ČSNR. Po návratu do vlasti se v červnu 1919 stal přednostou Památníku odboje, z něhož díky svým organizačním kvalitám a energické povaze vytvořil kvalitní ústav vojenské his- torie. Přitom stále publikoval básnicky, prozaicky i jako dramatik. V roce 1922 stál u vzniku Československé obce legionářské. Po příklonu vedení obce k levicovým politickým stranám inicioval v roce 1926 vznik Nezávislé jednoty československých legionářů, v jejímž čele stanul.
Osudové zklamání z Mnichova
Památník odboje byl v roce 1929 sloučen s Archivem národního osvobození, Vojenským museem a Vojenským archivem do nové instituce, která dostala název Památník osvobození. V jejím čele stanul opět Rudolf Medek, o dva roky později povýšený do generálské hodnosti. Roku 1937 organizoval oslavy dvacátého výročí bitvy u Zborova, které se v době ohrožení republiky staly celonárodní manifestací odhodlání k obraně země.
Mnichov znamenal pro Rudolfa Medka osudové zklamání. Jako výraz pohrdání signatáři mnichovské dohody veřejně vrátil britskému králi Řád za vynikající službu (DSO) a francouzskému prezidentovi Řád čestné legie.
V květnu 1939 byl ještě jedním z řečníků při ukládání ostatků Karla Hynka Máchy na pražském Slavíně, které bylo jednou z prvních demonstrací odporu českého národa proti německé okupaci. Dva měsíce po porážce Francie Německem, 22. srpna 1940, Rudolf Medek zemřel na zánět pobřišnice v pražské Nemocnici na Bulovce.