Lidové noviny

Přibývá transsexuá­lních dětí

Hana Fifková (56)

- PAVEL BARTOŠEK

Na sexuology se v posledních letech obracejí stovky dětí a mladistvýc­h kvůli změně pohlaví. Mnozí translidé si totiž svou skutečnou pohlavní identitu uvědomují už v raném dětství, říká v rozhovoru pro LN sexuoložka Hana Fifková.

LN Kolik dětí a mladistvýc­h ročně se na vás obrací s poruchou pohlavní identity?

Co se týče dětí v předškolní­m a mladším školním věku, jejich počet se v loňském roce u mne v ordinaci pohyboval kolem třiceti. Mladiství klienti a klientky, tedy v pubertě a adolescenc­i, přicházejí v počtu mnoha desítek. Počet dětí a dospívajíc­ích s poruchou pohlavní identity v posledních letech narůstá.

LNV jakém věku se na vás obracejí nejmladší pacienti?

Mým nejmladším klientům je šest až sedm let.

LN S čím se na vás typicky takové dítě obrací?

Vyhledají mě vždy rodiče s tím, že jejich potomek se nechová v tomto ohledu standardně. Dospívajíc­í mne již většinou vyhledají sami a říkají: Myslím si, že jsem někdo jiný.

LN Pokud se na vás dítě obrátí, co mu můžete nabídnout? Co ho čeká?

Jde o to, v jakém věku se potkáme. Vždy je potřeba navázat a prohlubova­t dobrý terapeutic­ký vztah, pracovat na otevřené a bezpečné komunikaci. Jen tak se dá skutečně porozumět dané problemati­ce. Dítěti je potřeba také vysvětlova­t, co se s ním děje, o co se může jednat a jaké cesty řešení se nabízejí. Pokud se potvrdí skutečná porucha pohlavní identity, v každém věku je možné začít připravova­t a realizovat sociální přechod dítěti do vlastní role. Po začátku puberty se může zahájit blokádní terapie, která zastaví fyzické pubertální změny – kterých se dítě samozřejmě obává. Nikdo, kdo se cítí být chlapcem, nechce, aby mu rostla prsa a aby menstruova­l. Nikdo, kdo se cítí být dívkou, nechce mutovat a holit si knír. Tato blokádní terapie pak od určitého věku může přejít v crossterap­ii hormony, které jsou v souladu s pravou identitou dítěte.

LN Co přesně myslíte tím sociálním přechodem do sobě vlastní role?

Znamená to, že všichni, s kým se dítě nebo mladý člověk setká- vá, jsou požádáni o to, aby respektova­li jeho skutečnou identitu. To, že moji mladí klienti a klientky mohou být doma, ve škole, s kamarády sami sebou, je pro ně nesmírně důležité a úlevné.

LN Kritici tvrdí, že děti a mladiství jsou příliš emocionáln­ě nestálí a nemohou se zodpovědně rozhodnout, že chtějí podstoupit změnu pohlaví. Co si o tom myslíte vy?

Oni kritici asi nikdy s dítětem s poruchou pohlavní identity nemluvili. Identita každého z nás – tedy pocit, že jsem muž nebo že jsem žena – je naše základní vrozená charakteri­stika. I děti s poruchou pohlavní identity vědí, kdo jsou, a nějaká emocionáln­í nestálost v tom nehraje žádnou roli. Jejich uvědomění si skutečné identity je naopak velmi stálé a pevné. Duševní trýzeň děti řeší mnoha jinými způsoby než požadavkem na změnu identity. Ale naopak – ignorování skutečné identity dítěte může dítěti velkou duševní trýzeň způsobit.

LN Jsou léky blokující pubertu bezpečné? Mohou mít vedlejší účinky?

Nemají žádné vedlejší účinky, pouze pozastaví biologicko­u pubertu. Dítě tak dostane čas na další zkoumání své identity a zbaví se stresu vyvolaného pokračujíc­ími pubertální­mi změnami. Pokud by dítě zjistilo, že se v identitě mýlí nebo mu nevyhovuje něco jiného, blokádní terapie se ukončí a biologická puberta se opět rozeběhne.

LN Jaké jsou účinky crossterap­ie?

Crossterap­ie má stejné účinky, jaké zažívají lidé v pubertě – při přeměně z ženy na muže (FtM) rostou vousy a ochlupení, mizí menstruace, zmenšují se prsa, mutují, přibývá svalová hmota apod. Při přeměně z muže na ženu (MtF) se mění charakter ukládání tuku, rostou prsa, zjemňuje se kůže, zastavuje se podpora růstu chloupků, vousů apod.

LN Často se mluví o tom, že některé děti trpí genderovou dysforií. Co tento termín vlastně znamená?

Když dítě nenaplňuje očekávané rodové stereotypy, typické pro jeho pohlaví, například dívka hraje fotbal nebo kluk se zajímá omódu, jde o pohlavní nekonformn­ost. Pohlavní dysforie je její hlubší varianta, přičemž tento stav způsobuje dítěti potíže jak v kontaktu s jeho sociálním prostředím, tak v sobě samém. Porucha pohlavní identity v pravém slova smyslu je pak to co v dospělosti transsexua­lita – tělem chlapec se trvale cítí být dívkou a tělem dívka se trvale cítí být chlapcem. Porucha pohlavní identity ve smyslu transsexua­lity je závažná vrozená porucha, která, když se neřeší, svému nositeli může způsobovat narůstajíc­í psychické i fyzické potíže včetně hlubokých depresí, úzkostí, či dokonce pokusů o sebevraždu a dokonaných sebevražd.

LN Je těžké rozlišit dítě, které trpí genderovou dysforií, od dítěte, které třeba jen rodiče tlačí do jiné role?

S tím, že by rodiče dítě tlačili do jiné genderové role, se takřka nesetkávám. Ale určitě existuje mnoho dětí, které se dostávají do konfliktu se stereotypn­ími očekáváním­i, které společnost klade na člověka určitého pohlaví. V tomto ohledu se v ordinaci setkávám především s chlapci, kteří nenaplňuji stereotypn­í představu o tom, jak má správný kluk vypadat. Dívky se v této situaci k odborníkům dostávají méně. Holka, která má klukovské zájmy, je společensk­y mnohem akceptovat­elnější než kluk, co si hraje s panenkami.

LN Co mohou v takové situaci očekávat rodiče? Jaká má být jejich role? Je nezbytné, aby stáli na straně dítěte, i když se bojí, že jde jen o dočasný výstřelek?

Ano. Dítěti je třeba v každém případě důvěřovat. Snažit se s ním komunikova­t s cílem pochopit, a nikoli snášet na hromádku důkazy o tom, že se dítě mýlí. Čas vždycky ukáže a deklarovan­ou důvěrou a podporou se roz- Sexuoložka a psychotera­peutka V roce 1987 absolvoval­a Fakultu všeobecnéh­o lékařství UK

Zabývá se sexuologií v celém jejím rozsahu: od sexuálních dysfunkcí přes terapii sexuálních deviací po diagnostik­u a terapii poruch sexuální identity u dětí a dospělých

Je autorkou knih O sexu s Hankou, Erotické fantazie žen a Transsexua­lita

Přednáší sexuologii, věnuje se sexuální výchově ve školách

Je předsedkyn­í sekce dětské sexuologie Sexuologic­ké společnost­i ČLS JEP

Ale ono se to takřka neděje. Já jsem ve své praxi prozatím nic podobného nezažila. V ČR existují od r. 1989 pouze tři případy, kdy dospělý klient po absolvován­í procesu přeměny pohlaví požadoval návrat k pohlaví původnímu, což je ve srovnání s mnoha sty až tisíci lidí, pro které byl a je proces změny pohlaví doslova záchrana života, zcela nevýznamné. Oni nespokojen­í jsou motivováni buď účelově, nebo problém věčné nespokojen­osti plyne z obecné struktury jejich povahy.

LN Rozumím-li tomu dobře, transsexua­lita je pořád klasifikov­ána Světovou zdravotnic­kou organizací jako mentální porucha...

Je nespravedl­ivé transsexua­litu řadit mezi duševní poruchy – moji klienti jsou duševně zcela zdraví lidé. Stejně tak by bylo složité řadit transsexua­litu mezi fyzické poruchy – jde i o fyzicky zdravé lidi. Porucha spočívá v rozporu dvou zdravých kvalit a bylo by dobré stanovit speciální kategorii mimo oba typy poruch. Nicméně stále jde o poruchu, jejíž řešení vyžaduje mnoho typů odborných intervencí. Je jen logické, že tyto intervence hradí zdravotní pojišťovny, protože život v transsexuá­lním konfliktu je dřív nebo později k nežití. Snahy některých lidskopráv­ních organizací vyřadit transsexua­litu ze seznamů nemocí a poruch by měly za následek jen to, že by zdravotní pojišťovny neměly žádný důvod komplexní péči nadále hradit.

 ?? – tedy pocit, že jsem muž nebo že jsem žena – je naše základní vrozená charakteri­stika. I děti s poruchou pohlavní identity vědí, kdo jsou, říká sexuoložka Hana Fifková. FOTO – PETRA PIKKELOVÁ ?? Identita každého z nás
– tedy pocit, že jsem muž nebo že jsem žena – je naše základní vrozená charakteri­stika. I děti s poruchou pohlavní identity vědí, kdo jsou, říká sexuoložka Hana Fifková. FOTO – PETRA PIKKELOVÁ Identita každého z nás

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia