Přibývá transsexuálních dětí
Hana Fifková (56)
Na sexuology se v posledních letech obracejí stovky dětí a mladistvých kvůli změně pohlaví. Mnozí translidé si totiž svou skutečnou pohlavní identitu uvědomují už v raném dětství, říká v rozhovoru pro LN sexuoložka Hana Fifková.
LN Kolik dětí a mladistvých ročně se na vás obrací s poruchou pohlavní identity?
Co se týče dětí v předškolním a mladším školním věku, jejich počet se v loňském roce u mne v ordinaci pohyboval kolem třiceti. Mladiství klienti a klientky, tedy v pubertě a adolescenci, přicházejí v počtu mnoha desítek. Počet dětí a dospívajících s poruchou pohlavní identity v posledních letech narůstá.
LNV jakém věku se na vás obracejí nejmladší pacienti?
Mým nejmladším klientům je šest až sedm let.
LN S čím se na vás typicky takové dítě obrací?
Vyhledají mě vždy rodiče s tím, že jejich potomek se nechová v tomto ohledu standardně. Dospívající mne již většinou vyhledají sami a říkají: Myslím si, že jsem někdo jiný.
LN Pokud se na vás dítě obrátí, co mu můžete nabídnout? Co ho čeká?
Jde o to, v jakém věku se potkáme. Vždy je potřeba navázat a prohlubovat dobrý terapeutický vztah, pracovat na otevřené a bezpečné komunikaci. Jen tak se dá skutečně porozumět dané problematice. Dítěti je potřeba také vysvětlovat, co se s ním děje, o co se může jednat a jaké cesty řešení se nabízejí. Pokud se potvrdí skutečná porucha pohlavní identity, v každém věku je možné začít připravovat a realizovat sociální přechod dítěti do vlastní role. Po začátku puberty se může zahájit blokádní terapie, která zastaví fyzické pubertální změny – kterých se dítě samozřejmě obává. Nikdo, kdo se cítí být chlapcem, nechce, aby mu rostla prsa a aby menstruoval. Nikdo, kdo se cítí být dívkou, nechce mutovat a holit si knír. Tato blokádní terapie pak od určitého věku může přejít v crossterapii hormony, které jsou v souladu s pravou identitou dítěte.
LN Co přesně myslíte tím sociálním přechodem do sobě vlastní role?
Znamená to, že všichni, s kým se dítě nebo mladý člověk setká- vá, jsou požádáni o to, aby respektovali jeho skutečnou identitu. To, že moji mladí klienti a klientky mohou být doma, ve škole, s kamarády sami sebou, je pro ně nesmírně důležité a úlevné.
LN Kritici tvrdí, že děti a mladiství jsou příliš emocionálně nestálí a nemohou se zodpovědně rozhodnout, že chtějí podstoupit změnu pohlaví. Co si o tom myslíte vy?
Oni kritici asi nikdy s dítětem s poruchou pohlavní identity nemluvili. Identita každého z nás – tedy pocit, že jsem muž nebo že jsem žena – je naše základní vrozená charakteristika. I děti s poruchou pohlavní identity vědí, kdo jsou, a nějaká emocionální nestálost v tom nehraje žádnou roli. Jejich uvědomění si skutečné identity je naopak velmi stálé a pevné. Duševní trýzeň děti řeší mnoha jinými způsoby než požadavkem na změnu identity. Ale naopak – ignorování skutečné identity dítěte může dítěti velkou duševní trýzeň způsobit.
LN Jsou léky blokující pubertu bezpečné? Mohou mít vedlejší účinky?
Nemají žádné vedlejší účinky, pouze pozastaví biologickou pubertu. Dítě tak dostane čas na další zkoumání své identity a zbaví se stresu vyvolaného pokračujícími pubertálními změnami. Pokud by dítě zjistilo, že se v identitě mýlí nebo mu nevyhovuje něco jiného, blokádní terapie se ukončí a biologická puberta se opět rozeběhne.
LN Jaké jsou účinky crossterapie?
Crossterapie má stejné účinky, jaké zažívají lidé v pubertě – při přeměně z ženy na muže (FtM) rostou vousy a ochlupení, mizí menstruace, zmenšují se prsa, mutují, přibývá svalová hmota apod. Při přeměně z muže na ženu (MtF) se mění charakter ukládání tuku, rostou prsa, zjemňuje se kůže, zastavuje se podpora růstu chloupků, vousů apod.
LN Často se mluví o tom, že některé děti trpí genderovou dysforií. Co tento termín vlastně znamená?
Když dítě nenaplňuje očekávané rodové stereotypy, typické pro jeho pohlaví, například dívka hraje fotbal nebo kluk se zajímá omódu, jde o pohlavní nekonformnost. Pohlavní dysforie je její hlubší varianta, přičemž tento stav způsobuje dítěti potíže jak v kontaktu s jeho sociálním prostředím, tak v sobě samém. Porucha pohlavní identity v pravém slova smyslu je pak to co v dospělosti transsexualita – tělem chlapec se trvale cítí být dívkou a tělem dívka se trvale cítí být chlapcem. Porucha pohlavní identity ve smyslu transsexuality je závažná vrozená porucha, která, když se neřeší, svému nositeli může způsobovat narůstající psychické i fyzické potíže včetně hlubokých depresí, úzkostí, či dokonce pokusů o sebevraždu a dokonaných sebevražd.
LN Je těžké rozlišit dítě, které trpí genderovou dysforií, od dítěte, které třeba jen rodiče tlačí do jiné role?
S tím, že by rodiče dítě tlačili do jiné genderové role, se takřka nesetkávám. Ale určitě existuje mnoho dětí, které se dostávají do konfliktu se stereotypními očekáváními, které společnost klade na člověka určitého pohlaví. V tomto ohledu se v ordinaci setkávám především s chlapci, kteří nenaplňuji stereotypní představu o tom, jak má správný kluk vypadat. Dívky se v této situaci k odborníkům dostávají méně. Holka, která má klukovské zájmy, je společensky mnohem akceptovatelnější než kluk, co si hraje s panenkami.
LN Co mohou v takové situaci očekávat rodiče? Jaká má být jejich role? Je nezbytné, aby stáli na straně dítěte, i když se bojí, že jde jen o dočasný výstřelek?
Ano. Dítěti je třeba v každém případě důvěřovat. Snažit se s ním komunikovat s cílem pochopit, a nikoli snášet na hromádku důkazy o tom, že se dítě mýlí. Čas vždycky ukáže a deklarovanou důvěrou a podporou se roz- Sexuoložka a psychoterapeutka V roce 1987 absolvovala Fakultu všeobecného lékařství UK
Zabývá se sexuologií v celém jejím rozsahu: od sexuálních dysfunkcí přes terapii sexuálních deviací po diagnostiku a terapii poruch sexuální identity u dětí a dospělých
Je autorkou knih O sexu s Hankou, Erotické fantazie žen a Transsexualita
Přednáší sexuologii, věnuje se sexuální výchově ve školách
Je předsedkyní sekce dětské sexuologie Sexuologické společnosti ČLS JEP
Ale ono se to takřka neděje. Já jsem ve své praxi prozatím nic podobného nezažila. V ČR existují od r. 1989 pouze tři případy, kdy dospělý klient po absolvování procesu přeměny pohlaví požadoval návrat k pohlaví původnímu, což je ve srovnání s mnoha sty až tisíci lidí, pro které byl a je proces změny pohlaví doslova záchrana života, zcela nevýznamné. Oni nespokojení jsou motivováni buď účelově, nebo problém věčné nespokojenosti plyne z obecné struktury jejich povahy.
LN Rozumím-li tomu dobře, transsexualita je pořád klasifikována Světovou zdravotnickou organizací jako mentální porucha...
Je nespravedlivé transsexualitu řadit mezi duševní poruchy – moji klienti jsou duševně zcela zdraví lidé. Stejně tak by bylo složité řadit transsexualitu mezi fyzické poruchy – jde i o fyzicky zdravé lidi. Porucha spočívá v rozporu dvou zdravých kvalit a bylo by dobré stanovit speciální kategorii mimo oba typy poruch. Nicméně stále jde o poruchu, jejíž řešení vyžaduje mnoho typů odborných intervencí. Je jen logické, že tyto intervence hradí zdravotní pojišťovny, protože život v transsexuálním konfliktu je dřív nebo později k nežití. Snahy některých lidskoprávních organizací vyřadit transsexualitu ze seznamů nemocí a poruch by měly za následek jen to, že by zdravotní pojišťovny neměly žádný důvod komplexní péči nadále hradit.