Islámští sebevrahové v tovární hale
Vtovární hale brněnských mrazíren sídlí multikulturní centrum Industra. Divadlo Feste právě tady uvedlo vůbec první dramatizaci prózy Boží koně. Dílo napsal Mahi Binebine, tedy nejpřekládanější marocký spisovatel a také uznávaný malíř. Binebine se ve svých prózách zamýšlí nad kořeny terorismu a extremismu, spisovatel líčí pocity lidí, kteří utíkají od své komunity nebo řeší vlastní identitu. Podle románu Boží koně vznikl už před sedmi lety stejnojmenný oceňovaný film. Do divadelního scénáře jej v Brně jako první, a tedy ve světové premiéře převedli Katarína K. Koišová a Jakub Čermák, který inscenaci také režíroval a před publikem nyní ponejvíce provedl divadelní vivisekci čtyř dospívajících hochů, kteří se promění v sebevražedné atentátníky.
Binebine ve svém románu zpracoval události, které předcházely datu 16. května 2003, když centrem Casablanky otřásla série výbuchů. Čtrnáct sebevražedných atentátníků tehdy zaútočilo ve stejném okamžiku na kavárnu, restauraci, hotel, židovský hřbitov… Výsledek byl strašlivý: pětačtyřicet mrtvých a stovky raněných. Všichni pachatelé byli velmi mladí, téměř ještě děti, všichni se znali, ať už jako přátelé, či byli přímo sourozenci. A všichni se narodili v Sidi Moumen, tedy ve slumu na okraji obrovské městské skládky, která byla ideálním inkubátorem pro odchytávání a ideologickou masáž těchto malých „mučedníků“.
Už Binebine tyto dětské strůjce nelidského masakru líčí ne jako vrahy, ale spíše jako oběti ideologie a zpotvořené víry. Podobně se na celé téma dívá také Čermák. Divák vstupuje do někdejší tovární haly, kde na vyvýšeném ostrůvku sedí diváci. Scéna Martiny Zwyr- tek je prostá: čtyři modré žíněnky, velký starý barevný televizor, nad hrací plochou skrumáž molitanu vypadající jako bílý mrak, z něhož zaprší. A skutečně se tak i stane. Kvarteto mladých protagonistů je zpočátku oblečeno jako muži v černém. Poté, co jsou diváci usazeni a jejich skupina je v hledišti oblepena a uzavřena policejní páskou, začne čtveřice před publikem dělat striptýz.
Proměna chlapců v mučedníky
Strhne ze sebe šaty, aby bylo vidět zápalné nálože na tělech, a strhne i onen obláček, z něhož se vyvalí spousta PET lahví a odpadu. Najednou vidíme čtyři mladé kluky, kteří vlastně žijí a perou se o život na špinavém smetišti, kde musejí žít a kde je smrt přes drogy, násilí a právo silnějšího vlastně všudypřítomná. Všichni mají sportovní oblečení módních značek, čutají fotbal, obdivují filmy s Brucem Leem a chtějí být také superhrdiny nejen bojového umění kung-fu.
Čermák ukazuje postupnou proměnu modelové čtveřice chlapců žijících v nepředstavitelné ekonomické i sociální bídě právě v Sidi Moumen. Velké smetiště je tady na jevišti postupně uklízeno, to jak jsou i oni přes dlouhou fyzickou i mentální masáž připravováni a vnitřně čištěni ke svému úkolu. Jejich šéf či guru je tady neviditelný, tuto figuru, která se zaníceným klidem a neústupností pronáší své soudy a vize, nápaditě obstarává pouze hlas ze záznamu.
Režie je ve finále možná až zbytečně didaktická a názorná. Herci vyzvou publikum, aby si s nimi vyměnili místo. Ještě předtím se rituálně omývají, mumlají si útržky z koránu. Jeden z nich dokonce vymění jediné písmeno v obrovském růžovém nápisu na stěně haly. Z nápisu Máte strach se stane výmluvné Máme strach. A divák vidí najednou čtvero vyděšených kluků zmítaných mezi hrůzou z vlastní smrti, klidem fanatika i sebeutvrzováním o prospěšnosti děsivého gesta. Všichni sedí na místech, kde ještě před chvílí byli civilisté z publika. Čermák hrůznou atmosféru násobí dlouhým odpočítáváním z playbacku. Divák si tak prožije každou z nekonečných osmdesáti sekund.
Petr Bláha, Jan Grundman, Milan Holenda a Matěj Pohořálek herecky naplňují všechny tyto režijní vize. Výhradu lze mít k technické stránce večera, v němž selhaly vstupní introdukce protagonistů šeptané do mikrofonu. Divák tak přišel o důležitou část dramatické iniciace publika. Jinak lze Boží koně považovat za dramaturgický počin, zajímavý experiment s otevřeným prostorem i důležitý divadelní příspěvek k palčivým tématům dneška.
Boží koně nebudou nic pro slabé povahy, nejen proto, že zčásti mění perspektivu osy oběť–vražedník. I přes nekomfort z centra notně vzdáleného místa Divadlo Feste objevilo a využilo zajímavý prostor, kde se též pořádají výstavy, koncerty a mnoho art dílen.
Autor je divadelní publicista