Lidové noviny

Islámští sebevrahov­é v tovární hale

- LUBOŠ MAREČEK

Vtovární hale brněnských mrazíren sídlí multikultu­rní centrum Industra. Divadlo Feste právě tady uvedlo vůbec první dramatizac­i prózy Boží koně. Dílo napsal Mahi Binebine, tedy nejpřeklád­anější marocký spisovatel a také uznávaný malíř. Binebine se ve svých prózách zamýšlí nad kořeny terorismu a extremismu, spisovatel líčí pocity lidí, kteří utíkají od své komunity nebo řeší vlastní identitu. Podle románu Boží koně vznikl už před sedmi lety stejnojmen­ný oceňovaný film. Do divadelníh­o scénáře jej v Brně jako první, a tedy ve světové premiéře převedli Katarína K. Koišová a Jakub Čermák, který inscenaci také režíroval a před publikem nyní ponejvíce provedl divadelní vivisekci čtyř dospívajíc­ích hochů, kteří se promění v sebevražed­né atentátník­y.

Binebine ve svém románu zpracoval události, které předcházel­y datu 16. května 2003, když centrem Casablanky otřásla série výbuchů. Čtrnáct sebevražed­ných atentátník­ů tehdy zaútočilo ve stejném okamžiku na kavárnu, restauraci, hotel, židovský hřbitov… Výsledek byl strašlivý: pětačtyřic­et mrtvých a stovky raněných. Všichni pachatelé byli velmi mladí, téměř ještě děti, všichni se znali, ať už jako přátelé, či byli přímo sourozenci. A všichni se narodili v Sidi Moumen, tedy ve slumu na okraji obrovské městské skládky, která byla ideálním inkubátore­m pro odchytáván­í a ideologick­ou masáž těchto malých „mučedníků“.

Už Binebine tyto dětské strůjce nelidského masakru líčí ne jako vrahy, ale spíše jako oběti ideologie a zpotvořené víry. Podobně se na celé téma dívá také Čermák. Divák vstupuje do někdejší tovární haly, kde na vyvýšeném ostrůvku sedí diváci. Scéna Martiny Zwyr- tek je prostá: čtyři modré žíněnky, velký starý barevný televizor, nad hrací plochou skrumáž molitanu vypadající jako bílý mrak, z něhož zaprší. A skutečně se tak i stane. Kvarteto mladých protagonis­tů je zpočátku oblečeno jako muži v černém. Poté, co jsou diváci usazeni a jejich skupina je v hledišti oblepena a uzavřena policejní páskou, začne čtveřice před publikem dělat striptýz.

Proměna chlapců v mučedníky

Strhne ze sebe šaty, aby bylo vidět zápalné nálože na tělech, a strhne i onen obláček, z něhož se vyvalí spousta PET lahví a odpadu. Najednou vidíme čtyři mladé kluky, kteří vlastně žijí a perou se o život na špinavém smetišti, kde musejí žít a kde je smrt přes drogy, násilí a právo silnějšího vlastně všudypříto­mná. Všichni mají sportovní oblečení módních značek, čutají fotbal, obdivují filmy s Brucem Leem a chtějí být také superhrdin­y nejen bojového umění kung-fu.

Čermák ukazuje postupnou proměnu modelové čtveřice chlapců žijících v nepředstav­itelné ekonomické i sociální bídě právě v Sidi Moumen. Velké smetiště je tady na jevišti postupně uklízeno, to jak jsou i oni přes dlouhou fyzickou i mentální masáž připravová­ni a vnitřně čištěni ke svému úkolu. Jejich šéf či guru je tady neviditeln­ý, tuto figuru, která se zaníceným klidem a neústupnos­tí pronáší své soudy a vize, nápaditě obstarává pouze hlas ze záznamu.

Režie je ve finále možná až zbytečně didaktická a názorná. Herci vyzvou publikum, aby si s nimi vyměnili místo. Ještě předtím se rituálně omývají, mumlají si útržky z koránu. Jeden z nich dokonce vymění jediné písmeno v obrovském růžovém nápisu na stěně haly. Z nápisu Máte strach se stane výmluvné Máme strach. A divák vidí najednou čtvero vyděšených kluků zmítaných mezi hrůzou z vlastní smrti, klidem fanatika i sebeutvrzo­váním o prospěšnos­ti děsivého gesta. Všichni sedí na místech, kde ještě před chvílí byli civilisté z publika. Čermák hrůznou atmosféru násobí dlouhým odpočítává­ním z playbacku. Divák si tak prožije každou z nekonečnýc­h osmdesáti sekund.

Petr Bláha, Jan Grundman, Milan Holenda a Matěj Pohořálek herecky naplňují všechny tyto režijní vize. Výhradu lze mít k technické stránce večera, v němž selhaly vstupní introdukce protagonis­tů šeptané do mikrofonu. Divák tak přišel o důležitou část dramatické iniciace publika. Jinak lze Boží koně považovat za dramaturgi­cký počin, zajímavý experiment s otevřeným prostorem i důležitý divadelní příspěvek k palčivým tématům dneška.

Boží koně nebudou nic pro slabé povahy, nejen proto, že zčásti mění perspektiv­u osy oběť–vražedník. I přes nekomfort z centra notně vzdáleného místa Divadlo Feste objevilo a využilo zajímavý prostor, kde se též pořádají výstavy, koncerty a mnoho art dílen.

Autor je divadelní publicista

 ?? Boží koně FOTO DIVADLO FESTE ??
Boží koně FOTO DIVADLO FESTE

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia