Lekce z volebního systému
To, co měly udělat strany, zajistily iniciativy: formovaly veřejné mínění v důležité otázce
Když se z prezidentské volby stáhly politické strany, prázdno se pokusily zaplnit nestranické iniciativy. Dvě nejvýznamnější, Kroměřížská výzva a Prezident 21, hledaly prezidenta simulací voleb nanečisto. Je čas se zamyslet nad jejich přínosem.
Kroměřížští v květnu 2016 vyzvali „všechny odpovědné lidi naší země ke společné akci při volbě příštího prezidenta“a získali skoro 12 tisíc podpisů. Složitým procesem diskusí a hlasování nakonec vybrali dva kandidáty: Pavla Fischera a Marka Hilšera. U skutečných voleb každý z nich dostal kolem deseti procent hlasů a oba vypadli.
Kroměřížská výzva tak prezidenta nenašla. Jenom rozdrobila středově liberální hlasy – s rizikem, že kvůli tomuto rozštěpení nemusel do druhého kola postoupit ani jeden centrista. Kdyby kandidoval Tomio Okamura a Jiří Drahoš byl o 10 procent slabší, mohli jsme mít finále Zeman–Okamura. Kroměřížská výzva zkrátka nepochopila lekci z dvoukolového volebního systému, kterou nám roku 2013 udělil Miloš Zeman. Ta říká, že první kolo nejsou primárky ani soutěž o politickou královnu krásy, nýbrž boj o nejnadějnější finále, v němž méně znamená více.
Ale Kroměřížskou výzvu nelze jen kárat. Zahájila veřejnou diskusi o budoucím prezidentovi a díky ní jsme poznali dva zajímavé politické talenty. Pokud pánové Fischer a Hilšer zůstanou v politice, zachovají si čistý štít a budou dál zdravě ambiciózní, mohli by našemu státu pomoci pokročit dál.
Bez taktizování
Prezident 21 je aktivita, pomocí které podnikatel Karel Janeček propaguje svůj volební systém Demokracie 2.1. Volič v něm může odevzdat více hlasů a může i hlasovat proti někomu. To prý lidi zbavuje nutnosti taktizovat a dovoluje, aby výsledky hlasování věrněji odrážely názory volitelů.
Ve hře lidé nejdříve hlasovali o kandidátech, které sami vybrali bez ohledu na ochotu kandidovat. Pak se hlasovalo o kandidátech, kteří skutečně do voleb šli. Účastnilo se přes 326 tisíc lidí.
Hra rozhodně nedokázala postihnout názory českého voličstva. Drtivě vyhrál Jiří Drahoš, zatímco Miloš Zeman skončil až pátý. A nebylo to odlišným volebním systémem: i kdybychom počítali jenom první hlasy hráčů pro pana Drahoše a veškeré hlasy pro pana Zemana, skončil by současný prezident za svým vyzyvatelem. Opravdoví voliči naopak svými „prvními hlasy“zřetelně upřednostnili Miloše Zemana před Jiřím Drahošem.
Příčina neschopnosti ukázat názor veřejnosti je jasná. Hra oslovila jedince, kteří mají připojení k internetu, volný čas a rádi si hrají. Mezi podporovateli Miloše Zemana mnoho takových není. Důvod selhání tedy nespočívá v hlasovacím systému, ale v tom, že hra neoslovila reprezentativní vzorek voličů. Přes počet hráčů třistakrát větší, než jaký se běžně používá v sociologických průzkumech, se nedoká- zala ani zdaleka přiblížit skutečnému rozložení voličských preferencí.
Na druhou stranu hra správně předpověděla, že z nezemanovských kandidátů je nejsilnější Jiří Drahoš, za ním s odstupem následuje trojice podobně populárních kandidátů Hilšer, Horáček a Fischer (kteří však vyšli v opačném pořadí než u skutečných voleb) a pak teprve Mirek Topolánek. Také potvrdila, že Miloš Zeman voliče polarizuje – buď ho jednoznačně podporují, nebo jednoznačně odmítají, alemálokdy ho považují za dobrou druhou volbu za jiným kandidátem.
A tím, že hra Prezident 21 vyzdvihla Jiřího Drahoše a ukázala ho jako všeobecně přijatelného kandidáta, mohla pomoci k jeho úspěchu ve volbách. Přestože podala značně zkreslený celkový obraz o preferencích voličů, byla zajímavá a užitečná.
Pozornost zaslouží také hlasovací systém Demokracie 2.1. Pro volbu prezidenta republiky zjevně není dost ověřený. Ale pokud by podobný systém byl zaveden u senátních voleb, mohl by přinést značnou úsporu peněz a času voličů tím, že by nebylo potřeba pořádat druhé kolo voleb.
Smyslem druhého kola je vyloučit extrémní, obecně nepřijatelné kandidáty, podporované silnou menšinou. To volební systémy typu D2.1 dokážou jednokolově. Odbouráním druhého kola by zanikl také problém jeho malé volební účasti, oslabující legitimitu senátu.
Slušná bilance
Obě iniciativy, Kroměřížská výzva i Prezident 21, tedy svým dílem přispěly k zmatení voličů a rozdrobení hlasů. Jejich uspořádání i vnější okolnosti navíc vedly k centrismu, takže se v diskusích náležitě neprojevila pravolevá ani pokrokově konzervativní polarizace. Přesto vykonaly to, čeho se politické strany štítí, třebaže je to jejich práce: formovaly veřejné mínění v důležité politické otázce. Navíc našly několik nadějných politiků a vyzkoušely nový volební systém. To není špatná bilance. Autor pracuje jako datový analytik