Po kolejích zdarma?
Dostupná železnice je sociální i krajinářské téma
Má stát dotovat železnice natolik, aby se jim vyplatilo vozit žáky, studenty a seniory zdarma? To je otázka, na kterou těžko dostaneme jednoznačnou odpověď. Ale je dobře, že ji vláda svým návrhem oživila (ač se můžeme přít, zda ho načasovala správně). I když ta idea neprojde, přiměje alespoň k zamyšlení. Takže zpět k otázce.
Liberální ekonom samozřejmě odpoví jasné „ne“a s chutí připomene reaganovskou hlášku: Pokud se to hýbe, zdaň to. Když se to stále hýbe, reguluj to. A když se to přestane hýbat, dotuj to. Socialista odpoví jasné „ano“a připomene diskriminaci neprivilegovaných vrstev, k nimž přece studenti i důchodci patří. Člověk, který se zajímá o zemi a společnost jako celek i o krajinu, může odpovědět takto: Pozor, to stojí za zamyšlení a zvážení argumentů.
Ano, je-li něco zadarmo (či za výhodnou paušální průkazku), lidé se k tomu chovají nárokově a macešsky. Jenže železnice má i své neekonomické efekty. V 19. a 20. století byla páteří průmyslových společností. Vytvářela přepravní osy a vedla k rozvoji měst. Proč se Litomyšl uchovala ve staré obrozenecké podobě? Protože se jí hlavní trať na Prahu vyhnula. Proč je Česká Třebová městem, když dříve byla vesnicí? Protože se v roce 1845 stala uzlem na téže trati.
Teprve v 60. letech začala železnici vytěsňovat automobilová doprava. Především místní dráhy se rušily. Porovnáte-li mapy britské železniční sítě z let 1960 a 2018, nestačíte se divit, kolik tratí ubylo. Tím lze zpochybnit i argument (použil ho mluvčí společnosti RegioJet), že vlaky zdarma nebudou využívat zákazníci, kteří nebydlí blízko železnice. Ano, je to pravda. Ale právě tak je pravda, že kdyby byly venkovské železnice ponechány napospas trhu, ubývalo by jich a v jejich blízkosti by bydlelo ještě méně lidí.
Doprava auty už dosáhla limitu a její minusy (ucpané silnice, nemožnost parkovat) převažují nad výhodami. I proto některá města – Třeboň či Strakonice – zavedla dopravu autobusy zdarma. Na dotované železnice se lze dívat podobně, jako se Francie dívá na dotované zemědělství: k hlavním argumentům patří uchování obydlené venkovské krajiny. Tu krajinu tisíce let razilo zemědělství a řekněme posledních 170 let železnice. Bude-li železnice jako běžný způsob dopravy mizet, ještě víc to vyhrotí konflikt mezi zemědělskou i tradiční městskou krajinou a jejím zahlcením auty i silnicemi. I na těchto vahách je třeba posuzovat dotování drah. Zbyněk Petráček