„Vzpoura trpaslíků“v SPD
Němečtí sociální demokraté včera odsouhlasili velkou koalici s křesťanskými demokraty. Opačné rozhodnutí, za které se přimlouvali mladí socialisté, by podle všeho přineslo nejen konec jejich předáka Martina Schulze, ale s největší pravděpodobností i kancléřky Merkelové.
BERLÍN/PRAHA Politická konkurence hovořila o „povstání trpaslíků“. Bulvární deník Bild nazval jeho hlavního iniciátora holobrádkem: již dlouho nebudili němečtí mladí socialisté (Jusos) takovou pozornost jako v posledních dnech.
Právě oni už několik týdnů usilovali o to, aby jejichmateřská sociálnědemokratická strana (SPD) nešla do další koalice s křesťanskými demokraty (CDU) kancléřky Angely Merkelové.
V čele vnitrostranické vzpoury proti opakování velké koalice stál 28letý šéf Jusos Kevin Kühnert.
Ten odstartoval ještě koncem loňského roku online petici s názvem „NoGroKo“neboli „Ne velké koalici“a zřejmě tím vystihl náladu velké části téměř půlmilionové členské základny SPD.
Mladí socialisté začali být hodně vidět nejenom na sociálních sítích, ale aktivně se snažili ovlivnit náladu svých spolustraníků i na členských schůzích.
Stranický šéf obrátil
Kühnertovi a spol. vadilo zejména, že předběžná dohoda mezi SPD a oběma křesťanskými stranami údajně vykazovala pouze málo sociálnědemokratický rukopis. Například že bohatým by se neměly zvyšovat daně a u financování zdravotnictví jsou plánovány podle nich pouze kosmetické úpravy.
Navíc připomínají, že mnohé z toho, co vedení SPD prezentovalo jako úspěch, obsahovala již předchozí koaliční smlouva s křesťanskými demokraty, takže se nejedná o nic nového.
Ze všeho nejvíc ale stranický dorost Martinu Schulzovi vyčítal, že během několika měsíců zcela obrátil. Bezprostředně po volbách totiž šéf sociálních demokratů oznámil, že jeho strana odchází do opozice, za což si vysloužil ve stranické centrále nadšený potlesk. Avšak necelé dva měsíce poté bylo všechno jinak.
Poté, co zkrachovala jednání o takzvané „jamajské koalici“mezi CDU/CSU, Zelenými a liberály, lídr sociálních demokratů najednou i pod vlivem prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, bývalého místopředsedy SPD, svolil k jednáním, aby se Německo vyhnulo předčasným volbám.
Rebel z dobré rodiny
Šéf Jusos Kühnert pochází z Berlína z dobře situované středostavovské rodiny. Ví se o něm, že studuje politologii, je náruživým kuřákem, nesnáší kravaty a že členem strany je od svých 16 let.
Do SPD vstoupil v době, kdy byli sociální demokraté ještě u moci a jejich kancléř Gerhard Schröder ve straně horko těžko prosadil svou reformu sociálního státu známou pod označením Agenda 2010. Následné volby pak Schröder prohrál.
Poprvé na sebe Kühnert upozornil loni v prosinci na stranickém sjezdu SPD. Tehdy přednesl spatra několikaminutový projev, který byl velkou filipikou protiminulým kompromisům, na něž musela SPD během let strávených ve vládě vedené kancléřkou Merkelovou neustále přistupovat.
Doslova pak varoval předtím, aby nejstarší německá politická strana kvůli tomu neskončila v propadlišti dějin.
Sál po Kühnertově řeči dlouho burácel nadšením a předsedovi Schulzovi v té chvíli muselo být jasné, že stranická mládež udělá všechno proto, aby další spolupráci s Merkelovou zabránil.
Později dokonce Kühnert v řadě rozhovorů prohlásil, že nesouhlas sociálních demokratů s další velkou koalicí prý představuje jedinou cestu, jak dosáhnout toho, aby kancléřka po dvanácti letech v čele vlády skončila.
Skutečnost, že je dobrým řečníkem, prokázal Kevin Kühnert i minulý týden.
Když se sešla SPD v Sasku-Anhaltsku, aby rozhodla, jak budou její delegáti na mimořádném sjezdu hlasovat, utkal se o jejich přízeň s neméně výřečným ministrem zahraničních věcí Sigmarem Gabrielem. Svými argumenty se mu podařilo úřadujícího vicekancléře a šéfa německé diplomacie udolat.
Na konci se totiž delegáti nejtěsnější většinou jednoho hlasu rozhodli proti společné vládě s CDU.
O ambicích nemluví
Schulz i jeho místopředsedové, kteří všichni vstup do vlády podporují, se proto v minulých dnech snažili zachránit, co se dalo, a vydali se hlavně do regionů, kteří měli na kongresu nejvíc zástupců, například do Severního Porýní – Vestfálska.
Pokaždé ale narazili na dobře organizované Kühnertovy podpo- rovatele – ať už přímo v sále, nebo před ním. Na mimořádném sjezdu SPD v Bonnu hrála mladým socialistům do karet skutečnost, že tam měli mít relativně velké zastoupení. Odhadem až čtvrtina všech delegátů měla pocházet právě z jejich řad.
Samotný Kevin Kühnert zvýšený zájem médií o svou osobu v posledních dnech relativizoval a na otázky, jestlimá vyšší ambice, odpovídal vyhýbavě. Rozhodně by ale nebyl prvním šéfem Jusos, který to později někam dotáhl i ve velké politice.
Z jeho předchůdců zatím největší kariéru udělal Gerhard Schröder, jenž byl zatím posledním sociálnědemokratickým kancléřem. Za zmínku ale stojí také Andrea Nahlesová, bývalá ministryně práce, současná šéfka poslanců SPD ve Spolkovém sněmu, o níž se spekuluje, že bymohla v blízké budoucnosti usilovat o stranické předsednické křeslo a stát se například příštím volebním lídrem.