Jiří Drahoš už své schopnosti prokázal
Budu-li zde o Jiřím Drahošovi tvrdit, že je slušný, vnímavý a schopný, tak za to pravděpodobně sklidím nedůvěřivé pohledy či posměch. Paušální nedůvěra k politice a politikům se totiž v naší společnosti dotýká až nebes. Místo frází raději nabízím tři příběhy z reálného života, jak jsem Jiřího Drahoše profesně poznal a zažil. Proto mi bylo velkou ctí před nedávnem přijmout pozvání do jeho odborného poradního týmu.
Jiřího Drahoše jsem na vlastní oči viděl poprvé před necelými deseti lety. Bylo to na zasedání vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Já tehdy na Radu docházel jako zelenáč, host, pozorovatel s místem v zadní řadě, bez hlasovacích práv z titulu předsednictví poradní komise. Jiří Drahoš tehdy zčerstva převzal vedení Akademie věd a členem Rady byl právě z tohoto titulu. V dobře známé oválné vládní místnosti ve Strakově akademii seděl Jiří Drahoš naopak v řadě první.
Proti všem
Ani nedostal čas se rozkoukat, a už musel odvracet frontální útok na Akademii věd. Šlo nejen o účelový atak na výzkumný rozpočet Akademie, ale i na samotnou podstatu její existence. Několik z jeho tehdejších vystoupení v Radě na obranu Akademie věd bylo zcela zásadních. Dodnes ty klíčové momenty ve stylu „proti všem“vidím před očima. Akademie věd nakonec podivnou válku pod jeho vedením s celkem malými ztrátami přežila. Tehdy jsem si poprvé všiml jeho silné osobnosti.
Na začátku druhého funkčního období se pod vedením Jiřího Drahoše udály přípravy na velké mezinárodní hodnocení asi padesáti ústavů Akademie věd a jejich týmů, které následně proběhlo v roce 2015. V Česku se udál zázrak. Akademici všude ve světě jsou totiž velmi nevrlí, když chce někdo hodnotit jejich práci, a platí to i u nás. A když už to skousnou, neumí najít shodu na podobě hodnocení. Pokud se zázrakem podaří i to, hodnocení v Česku zpravidla rozloží neblahý „jánabráchismus“. Hodnocení prostě zdegeneruje tím, že si známí vlastní výzkumy pochválí navzájem. Všechny tyto překážky se však Akademii věd, zaměstnávající tisíce vědců velmi rozdílných názorů, podařilo tehdy překonat. Jako jeden z mála poskytovatelů veřejné podpory výzkumu tak splnila zodpovědnost vůči daňovým poplatníkům. Výsledky hodnocení Akademie jsou transparentní a přístupné každému.
Umění sjednocovat
A konečně, v druhé polovině jeho druhého funkčního období se pod vedením Jiřího Drahoše zrodila myšlenka Strategie AV ČR pro 21. století: špičkový výzkum ve veřejném zájmu. Vzpomínám si, jak usilovně a neúnavně Jiří Drahoš o její smysluplnosti tehdy přesvědčoval váhavé akademiky. Ti jsou totiž k podobným nápadům skeptičtí a často nedoceňují svou zodpovědnost vůči společnosti, díky které a pro kterou výzkum dělají. Ale podařilo se a dnes je Strategie AV21 v dlouhé řadě svých výzkumných programů významnou agendou, která napomáhá sloužit české společnosti.
Jistě, žádný z těchto tří příběhů není peprný ani šťavnatý, aby vzbudil mediální vášně, natož pozornost. Ale je za nimi obrovský kus náročné a pro společnost užitečné práce. Samozřejmě, je to i výsledek práce spousty dalších lidí. Jsem ale přesvědčen, že na tom má zásadní zásluhu právě Jiří Drahoš.
I proto věřím, že může být dobrým prezidentem, který by pomohl poslepovat rozdělenou, otrávenou a k politice nedůvěřivou společnost a dodat jí do žil tolik potřebný optimismus a zodpovědnou hrdost.