Na svobodu s „ovčáckým listem“
První desítka odsouzených v jiřické věznici absolvovala kurz chovu ovcí. Kromě překonání stereotypu v cele se jim získané poznatky mohou hodit i na svobodě – ať už při hledání práce, nebo jako přivýdělek.
Stádečko ovcí se pase hned u příjezdové cesty k věznici v Jiřicích na Nymbursku. Zvířata tu nejsou na ozdobu, ale tvoří jeden ze způsobů převýchovy zdejších chovanců. V pátek desítka z nich skládala zkoušku „ovčáckého“kurzu.
V něm se odsouzení tři měsíce pod dohledem zkušených pedagogů z České zemědělské univerzity měli naučit, jak s ovcemi pracovat a jak o ně pečovat. „Nejtěžší je ovci chytit, je k tomu potřeba grif. Musíte ji zezadu nadzvednout za nohu, pak si ji přitáhnete a takovým podkopnutím si ji posadíte. Hlavu si dáte pod paži a už je vaše,“popisovala docentkaMilena Fantová, která měla výuku v jiřickém kurzu na starosti. V minulosti prý uměla takto zafixovat i největší berany, kteří váží přes metrák. Dnes už to raději přenechá mladším.
Premiantem skupiny byl hovorný padesátník Petr Hokynář. Ač jen vyučený strojní mechanik, na otázky docentky Fantové odpovídal bez potíží. Vysvětlil, že berany je dobré kastrovat ještě před čtvrtým měsícem, aby se zabránilo neplánované březosti. S přehledem si pak pro jeden bečící exemplář došel do chléva a oním tajemným chvatem jej „uzemnil“. Pak předvedl kontrolu paznehtů, stavu rouna i chrupu. Se speciálními kleštěmi následně ukázal, jak by provedl kastraci či kupírování (zkrácení) ocásku. Díky zvláštní gumičce z Nového Zélandu už ovce tyto úpravy nebolí.
„On je z nich nejlepší. Učil se průběžně a má vztah ke zvířatům. Je hodně vidět, kdo je z venkova a má ke zvířatům vztah a kdo vyrůstal v paneláku a zvířat se bojí,“chválila adepta Fantová.
Za mříže se Petr Hokynář dostal za řízení v opilosti, na svobodu ho pustí v srpnu. „Když už člověk udělá hloupost, je skvělé, že má možnost se něco nového naučit. Nechtělo se mi být jen na baráku a vidět pořád stejné obličeje, poslouchat stejné názory,“popisoval, proč se o kurz zajímal. Nebyl to ale jediný důvod. „Jsem masožravec a jehněčí na obohacení jídelníčku není špatné,“smál se.
„Na přilepšenou je to skvělé“
Vězni v Jiřicích mohou absolvovat dva další zemědělské rekvalifikační kurzy – včelařský a sadařský. „Začíná o ně být velký zájem. Vězni si řeknou, že to je dobré, že se mohou něco nového naučit, a hlavně je to vytrhne ze stereotypu, mohou být venku,“popsala Hana Prokopová, mluvčí jiřické věznice. Teď se jedná o tom, aby odsouzení, kteří úspěšně absolvovali všechny tři rekvalifikační kurzy, mohli získat výuční list. Tím by získali daleko lepší možnost uplatnění na trhu práce než s pouhým základním vzděláním.
Petr Hokynář už má včelařský kurz za sebou a do svého propuštění by rád stihl ještě kurzy sadařství a zpracování včelích produktů. „Mám chalupu na vesnici, kde bych rád choval zvířata, mám tam i ovocný sad. Jako hlavní pracovní úvazek by mě to asi neuživilo, ale jako hobby to vůbec není špatné. Člověk má něco na přilepšenou a hlavně je to dobré, třeba ty ovčí sýry,“při- blížil svou představu, jak by mohl uplatnit získané poznatky v praxi.
Jiřická věznice je průkopníkem zemědělských projektů zejména proto, že na rozdíl od jiných českých věznic disponuje asi padesáti hektary pozemků, které v minulosti využívala sovětská armáda. Kromě ovcí a včelích úlů se tu vězni starají třeba o ovocný sad, tři kamerunské kozy, dvojici klo- kanů či dvanáctihektarovou oboru s daňky.
Podle ředitele vězeňské služby Petra Dohnala jde jednak o smysluplné využití pozemků, jednak o snahu naučit vězně pracovním návykům a novým dovednostem, které se jim mohou hodit po propuštění na svobodu. Samostatné rozhodování při péči o zvířata by mělo vést k posílení zodpovědnosti odsouzených.