Orbán spoléhá na strach ze Sorose
Maďarský premiér Viktor Orbán sází před volbami na boj proti migrantům Jeho vláda přitom loni tisícovku běženců přijala
BUDAPEŠŤ/PRAHA Za necelé tři měsíce se bude v Maďarsku volit nový parlament. O vítězství současného premiéra Viktora Orbána a jeho konzervativní strany Fidesz pochybuje málokdo.
Není ale jisté, jestli se jim po několika letech podaří získat zpět ústavní dvoutřetinovou většinu. Ta totiž umožnila vminulosti konzervativcům prosadit například novou ústavu, stejně jako pojistit si vlastní moc do budoucna.
Vláda se na volby chystá systematicky již několik měsíců. Ústředním tématem její kampaně je migrace. Voličům slibuje, že zemi ochrání před ilegálními běženci.
Nedávno ovšem vyvolal rozruch obsah rozhovoru, který poskytl zastupující státní tajemník na ministerstvu zahraničních věcí Kristof Altusz listu Times ofMalta. V něm totiž uvedl, že Maďarsko loni přijalo necelých 1291 běženců. Informace se okamžitě chytla maďarská opozice, která dosud byla vůči Orbánově kabinetu bezzubá.
„Vláda tajně a bez vědomí maďarských občanů přivádí běžence do země, zatímco současně vede zaslepený boj proti přerozdělování uprchlíků v Evropě,“rozohnil se například socialistický poslanec Zsolt Molnár.
Jeho strana proto spolu s pravicově-radikální formací Jobbik a ekologicky orientovaným hnutím „Politika může být jiná“ (LMP) svolaly zasedání národního bezpečnostního výboru parlamentu. Jejich cílem je přimět premiéra Orbána, aby před výbor předstoupil a záležitost zdůvodnil.
Opozice tvrdí, že těsně před volbami se zasekla „bezchybná propagandistická mašinerie vlády“. Až dosud prý vynaložila velké úsilí na to, definovat Maďarsko jako zemi bez uprchlíků, případně označující ilegální běžence za potenciální teroristy.
Ženevská konvence ano, unijní kvóty ne
Ministr zahraničí Péter Szijjártó odmítl počínání opozice s tím, že na stávajícím postoji maďarského kabinetu vůči unijní migrační politice se nic nemění. O povinných kvótách na přerozdělování uprchlíků prý bylo rozhodnuto způsobem, jenž omezuje „právo národů na sebeurčení“.
K přijatým necelým 1300 běženců pak šéf diplomacie doslova uvedl: „Když Maďarsko přijme běžence, děje se tak na základě Ženevské konvence o uprchlících, což je úplně jiná situace.“
Opozice ovšem trvá na svém. Navíc poukazuje na skutečnost, že počet uprchlíků přijatých za rok 2017 se téměř kryje s počtem běženců, jež mělo Maďarsko přijmout na základě rozhodnutí Evropské unie z roku 2015 o přerozdělení 120 tisíc běženců z Řecka a Itálie.
Tehdy se mělo jednat o 1294 běženců, čili o tři více, než kolik jich přijalo Maďarsko v loňském roce. Orbánova vláda svého času proti rozhodnutí, jež bylo přijato nikoli jednomyslně, ale většinově, podala žalobu k Soudnímu dvoru EU. Nejvyšší justiční orgán společenství ovšem maďarskou žalobu, k níž se připojilo i Slovensko, odmítl.
V souvislosti s uprchlickou krizí varuje maďarská vláda již delší dobu před naplněním takzvaného „Sorosova plánu“. Viní totiž 87letého amerického finančníka s maďarsko-židovskými kořeny George Sorose ze zosnování plánu s cí- lem podporovat migraci do Evropy a tím ji připravit o identitu.
Vláda tomu během loňského roku věnovala hned dvě „národní konzultace“, kdy rozeslala občanům dotazníky týkající se mj. domnělých Sorosových aktivit.
Zákon omezí neziskové organizace
Nedávno například poslala do parlamentu návrh zákona, který by se v případě přijetí dotkl činnosti neziskových organizací pomáhajících „ilegálním běžencům“. Na jeho základě by se musely všechny nejprve registrovat.
Pokud by byly financovány ze zahraničí, ukládal by jim nový zákon povinnost odvést státu poplatek ve výši 25 procent ze sumy, již od svých zahraničních partnerů, případně zřizovatelů, obdržely. Takto získané prostředky by vláda využila na pokrytí nákladů souvisejících se zajištěním maďarských hranic.
Premiér Orbán v minulosti opakovaně kritizoval, že jeho vláda musela stavbu hraničního plotu hradit sama a stejně tak to je nyní s jeho provozováním.
V září loňského roku proto premiér zaslal Evropské komisi do Bruselu dopis, v němž požadoval z unijní pokladny 440 milionů eur, což odpovídá polovině celkových nákladů na stavbu a provoz plotů na hranicích se Srbskem a Chorvatskem. Komise to tenkrát ovšem odmítla s poukazem na to, že výstavbu plotů na vnějších hranicích EU nefinancuje.