Czexitu vstříc
Novináři milují jednoduchá přirovnání. Jasně vyznívající příběhy se dobře píší a ještě lépe čtou. Jenže zvlášť v případě pohledu ze zahraničí černobílé vidění trpí jedním velkým nedostatkem – většinou míří mimo. Stačí si uvědomit, kde skončil „prozápadní“Michail Saakašvili, líčený jako bojovník s ruskou despocií. Nebo taková Julija Tymošenková, přezdívaná „petrolejová princezna“. I její příběh byl o dost barvitější, než dokáže zobrazit černobílá škála hodný Západ – proradný Východ.
Podobné přirovnání se teď objevilo s volbou českého prezidenta. Hned několik zahraničních médií (mimo jiné i prestižní týdeník Politico) psalo o volbě mezi prozápadním, proevropským Drahošem a Zemanem, přisluhovačem Východu a rozvracečem Evropské unie. Můžeme se nad tím lehce pousmát. Ale přiznejme si, že tentokrát není to srovnání úplně liché. Protože jestli vyhraje druhé kolo Zeman, pak je třeba otevřeně říct, že se Česko ocitne jednou nohou mimo EU.
Na první pohled se zdá vše v pořádku. Brusel je pro Zemana místem pomatených úředníků, kteří nám nutí migranty a ještě mu k obědu naservírují steak upečený na medium rare, zkrátka „bubble bum“. Potud nic nového. Jenže nelze přehlédnout, jak intenzivně Zeman v kampa- ni zdůvodňoval, proč by o dalším setrvání Česka v EU měli občané rozhodnout v referendu. Řekl to již loni v létě na Žofínském fóru, zopakoval to třeba v Bystřici pod Pernštejnem a samozřejmě před pár týdny v tom přitakával Tomiu Okamurovi. Z referenda se stal takový bonmot. A ty, jak známo, Zeman nepronáší jen tak náhodou, ale zcela cíleně.
Vypisovat referendum o vystoupení z EUmá svou logiku – když jsme měli lidové hlasování před vstupem do EU, tak teď se všemi těmi migranty a vyhrožováním, že přijdeme o dotace, je třeba se lidu optat, zda pokračovat dál. To je ovšem čirý alibismus. Než jsme se stali členskou zemí EU, desítky politiků nás masírovaly tím, jak aktem vstupu naplníme obecné blaho. Totéž by nastalo v případě czexitu. Žádná vůle lidu, které je třeba referendem vyjít vstříc, ale soustavné našeptávání zahořklých politiků, jež potřebuje posunout na vyšší level a posvětit silou voličské masy. Přesně té masy, na niž se Zeman rád odvolává a kterou na náměstích tak miluje.
Jistě, sám Zeman si zachoval tvář – osobně by prý hlasoval pro setrvání v Evropské unii. Což je další hezký alibismus. Protože Zeman je mužem mnoha tváří, ta propagátora evropských hodnot a solidarity mezi nimi ale není. Jako prezident by hlasoval proti czexitu, ale jaksi by to nikomu moc nedoporučil. Nezbývá než doufat, že až tu za pár let politici czexit skutečně začnou jménem českého národního zájmu prosazovat, bude Zemanovo volání po referendu jen hlasem podivínského staříka z Vysočiny, který už zase chodí do lesa objímat stromy.
Než jsme se stali členskou zemí EU, desítky politiků nás masírovaly tím, jak aktem vstupu naplníme obecné blaho. Totéž by nastalo v případě czexitu. Žádná vůle lidu, které je třeba referendem vyjít vstříc, ale soustavné našeptávání zahořklých politiků.