Český benzin je v EU na špici

Ke zlepšení kvality pohonných hmot přispělo zveřejňování hříšných pump i boj státu proti pančování

PRAHA Riziko poškození motoru nebo životního prostředí nekvalitním palivem patří u tuzemských benzinek k nejmenším v Evropské unii. Lepší výsledky kontrol kvality benzinu a nafty než Česká republika mají jen Litva, Slovinsko, Švédsko, Bulharsko a Malta. Zbytek zemí je na tom hůře.

Vyplývá to z posledního srovnání Evropské agentury pro životní prostředí (EEA), zveřejněného koncem loňska za rok 2016. Česko je v tomto žebříčku podílem 0,5 procenta zjištěných závad na palivech oproti celkovému počtu kontrolovaných vzorků výrazně pod evropským průměrem, který činil 2,7 procenta.

V závěsu tedy zůstávají všechny sousední země i státy s rozvinutým automobilovým a petrolejářským průmyslem jako Německo, Francie či Velká Británie.

Údaj za Českou republiku (jak v počtu kontrolovaných vzorků, tak odhalených porušení norem) však udává EEA o něco nižší, než jaký vyčísluje Česká obchodní inspekce (ČOI).

Ta uvádí za rok 2016 podíl zjištěných nekvalitních vzorků benzinu a nafty ve výši 1,1 procenta. I to je však stále hluboko pod evropským průměrem. Ze zprávy evropské agentury je zřejmé, že pro svou statistiku nebere v potaz případy kontrol v parametru bodu vzplanutí u motorové nafty, zatímco čeští inspektoři toto kritérium sledují.

Závad je stále méně

ČOI ještě nemá k dispozici souhrnné výsledky kontrol za loňský rok. Za ten předloňský nechala v akreditovaných laboratořích společnosti SGS vyhodnotit 2549 vzorků benzinu a nafty odebraných u čerpacích stanic po celém Česku, z toho 28 vzorků, tedy zmíněné 1,1 procenta, nevyhovělo normám.

Ještě před 17 lety, kdy inspekce začala kvalitu paliv vyhodnocovat, nevyhovělo normám přes 13 procent odebraných vzorků. K postupnému a výraznému zlepšení kvality pohonných hmot přispěl například úspěšný boj státu proti kdysi rozsáhlým podvodům s palivy a jejich pančování, ale ve značné míře i zveřejňování hříšných čerpacích stanic na stránkách obchodní inspekce – negativní reklama a s ní spojená nedůvěra zákazníků je pro pumpaře větší hrozbou než vysoká pokuta.

Podíl nekvalitních paliv loni pravděpodobně dál klesal, například za poslední vyhodnocený měsíc listopad neprošlo testem kvality 0,8 procenta, konkrétně dva z 240 kontrolovaných vzorků.

Podle Ivana Indráčka, šéfa SČS – Unie nezávislých petrolejářů, která sdružuje menší pumpaře a distributory, není leckdy chyba přímo na straně čerpací stanice.

„Žádný pumpař není takový blázen, aby si sám poškozoval nabízené pohonné hmoty. Někdy může problém vzniknout jeho vinou, ale mnohem častěji se jedná spíš o nedbalost při dopravě na straně distributora. Například když při závozu dojde v cisterně k drobné kontaminaci třeba benzinu zbytky nafty, kterou vezla cisterna v předchozím případě,“vysvětluje Indráček.

Mluvčí České obchodní inspekce Jiří Fröhlich připomíná, že v Evropě nepanuje jednotný požadavek na počet ročně kontrolovaných vzorků ani na některé para- metry, které musí palivo v dané zemi splnit – například u nafty v zimním nebo letním období. V tuzemsku toto řeší vyhláška „o požadavcích na pohonné hmoty“.

„Například letní období začíná u nás 1. května a končí 30. září. V severských zemích to samozřejmě bude trochu jiné s požadavky na paliva a také další parametry se jistě mohou lišit,“uvedl mluvčí ČOI.

Žádný pumpař není takový blázen, aby si sám poškozoval nabízené pohonné hmoty. Často jde o nedbalost při dopravě.

Chtělo by to víc informací

Neexistuje třeba samostatná internetová stránka propojená s databází obchodní inspekce, kde by si spotřebitel snadno podle lokality zjistil, která pumpa prošla kontrolou bez závady či u které a kdy našli inspektoři závadu. Schází také laikům srozumitelné rozlišení – do jaké míry byla chyba paliva vážná a mohla poškodit motor, nebo třeba jen banální.

Pumpy, které prošly kontrolou na jedničku, inspekce nezveřejňuje vůbec a u těch ostatních je řidič odkázán na vyhledávání a studium správních verdiktů na stránkách inspekce.

Ročně ČOI odebere ke kontrole kolem 2600 vzorků – většinou po dvou (benzin a naftu) na jedné pumpě. Těch veřejných fungují skoro čtyři tisíce. Největší sítě si platí samostatný systém kontroly, označovaný na stojanech pump samolepkou Pečeť kvality.