O rádiu, uhlí a ruské předvídavosti

Zima, až praští, mrazy minus 40 stupňů Celsia. Chlapíci v neforemných palčácích kouří bělomorky, psi hledají nějakou tu skrýš. Na ruské Sibiři je hodně pod nulou každý rok touto dobou. A každý rok se zjistí, že do nejvzdálenějších osad někdo zapomněl v létě dopravit životně důležité zásoby.

Proto je v zimě třeba hrdinských činů na záchranu tisíců lidí. Dramatické reportáže plní noviny. I letos jsme se dočkali. Hitem sezony se stala vesnice Svataj na severu Jakutska. Nejdřív se do obce snažila dostat dvě terénní vozidla. Jenže posádka jednoho uvázla v bouři, druhý „teréňák“se rozbil a na pomoc se mu vydal hlemýždím tempem traktor. Pro upřesnění – vezly uhlí, které obyvatelům Svataje došlo. Zavřeli proto školy, protože centrální kotelna už mele z posledního. Kupodivu jsou celkem v klidu. Loni se prý uhlí nedočkali ani do jara.

ORBIS UNUS

Právě uhlí je to, co se už desítky let během léta podle přesného plánu na sever Sibiře zaváží. V posledních 20 letech se vždy někde někomu nedostává, neboť se na zásobování během teplejší části roku někdo jiný vykašlal.

Problémmá své historické kořeny. Od 17. století Rusové obsazovali Sibiř včetně severních teritorií a přeživší domorodce učili čtení a psaní i pití alkoholu, což Jakuti, Evenkové či Čukčové snášejí stejně špatně jako Evropan pojídání syrového tuku tuleňů. V sovětské éře nacpali bolševici kočovníky do paneláků a otevřené ohně zaměnily za centrální kotelny. Na uhlí.

Za SSSR se pro pravidelné zásobování vžil termín „severnyj zavoz“. N tohle téma existuje nespočet vtipů. Většina z nich glosuje neschopnost předvídat, že zima přijde každý rok. Ale teď se objevil jeden nový, a ten se kupodivu počasí netýká:

Přivezli Čukčům severnyj zavoz – konzervy, noviny, televizory, rádia. Čukča vypráví sousedovi: „Zapnu televizi – v ní Putin. Zapnu rádio – tam Putin. Podívám se do novin – zase Putin. Člověče, úplně se bojím otevřít tu konzervu…“Je prima, že v té zimě bez uhlí mají Sibiřané ještě smysl pro humor.