Smát se Stalinovi zakázáno
Moskevské kino Pionýr je zaplněno nervózními diváky. Atmosféra připomíná doby hluboké totality, kdy se pro uzavřené skupiny promítaly trezorové filmy. Jenže je 21. ledna 2018, 16 hodin 50 minut moskevského času a Pionýr přes zákaz úřadů pořádá pololegální premiéru britské komedie Smrt Stalina.
MOSKVA/PRAHA „Zachovejte klid. Žádná panika! Popravovat se nebude. Slibuji,“křičí muž v bílé košili na dav lidí valících se na koncert. Nikdo mu nevěří. To je jen jeden z mnoha momentů, kterými je film Smrt Stalina protkán. Britové si udělali legraci z těch nejtemnějších zákoutí sovětské historie. A Rusové jim to nechtějí odpustit.
Poté, co 24. ledna ruské úřady zrušily dlouho připravovanou premiéru britského satirického snímku, strhla se v ruských médiích, odborných i politických kruzích vášnivá diskuse.
Verdikt padl už 22. ledna, a to na uzavřené projekci na ministerstvu kultury. Přítomny byly i osobnosti ruské kinematografie včetně velikána sovětského a ruského filmu Nikity Michalkova. Po zhlédnutí se rozpaky změnily ve znechucení. A následovala výzva umělců a pracovníků v kultuře jako za starých časů: požádali ministra kultury Vladimira Medinského, aby nedopustil šíření této „zlostné a naprosto nemístné jakoby komedie, očerňující památku našich občanů, kteří zvítězili nad fašismem“. Ministr se nenechal přemlouvat a vydal zákaz. Reakce laické veřejnosti (jež film vůbec neviděla) na toto rozhodnutí je pochvalná. Přidávají se i hlasy potomků aktérů filmu. Například dcera maršála Žukova, který ve filmu vystupuje, zhrzena odsoudila, v jakém světle je její otec vyobrazen. Ovšem film neviděla. A tak neví, že film nezesměšňuje vůbec sovětské hrdinství, tím spíš Velkou vlasteneckou válku, ale masivní represe jako projev lidských komplexů a malosti i drastický boj o moc mezi bolševickými papaláši po smrti Stalina. Nakonec hlupák Nikita Chruščov přechytračí své ještě hloupější soupeře a přebere kormidlo. Pravda: film provokuje, některé vtipy jsou z kategorie hodně černého humoru a historická fakta jsou dost ohýbána, což je ovšem v satiře na rozdíl od dokumentu přípustné. Ostatně předlohou ke scénáři nebyly žádné archivní materiály, ale komiksy Francouzů Fabiena Nuryho a Thierryho Robina.
O cenzuru se nejedná
Obrovské množství institucí a iniciativních skupin občanů se teď předhání v tom, kdo lépe britskou komedii režiséra Armanda Iannucciho charakterizuje. „Film Smrt Stalina má za cíl probuzení nenávisti a nepřátelství, ponížení ruského (sovětského) člověka, propagandu opovržení a dělení lidí podle sociálního statutu a příslušnosti k etniku a to jsou příznaky extremismu,“píše se v prohlášení skupiny právníků. Je důležitější než laické projevy hněvu pracujících, protože formuluje případnou argumentaci, podle níž by mohli být tvůrci filmu dokonce i žalováni. Podle kulturních činitelů je zase vrcholně nevhodné a necitlivé, aby se film promítal nedlouho před 75. výročím stalingradské bitvy – prý by to bylo „plivnutí do tváře všem, kteří se jí účastnili a dodnes žijí“.
Poslední slovo měl ovšem ministr Medinskij: „Mnozí starší lidé, ale nejen oni, budou tento film vnímat jako urážku, vysmívá- ní se naší sovětské minulosti, pohrdání zemí, která zvítězila nad fašismem.“A dodal: „Žádná cenzura u nás neexistuje.“Do věci nakonec promluvil i Kreml, čímž celkem nenáročnou komedii povýšil na záležitost mezinárodního významu. V zákazu filmu Smrt Stalina tiskový mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov nevidí žádný projev cenzury. Možná i proto, že sovětský diktátor a otec masových represí Josif Stalin patří k oblíbeným vůdcům ruského prezidenta Vladimira Putina. A také podle řady sociologických anket k nejváženějším osobnostem ruské historie.
Zatímco většina Ruska diskutuje o něčem, co nikdo neviděl, kino Pionýr nehledě na zákaz tento týden film uvedlo. Přišli novináři a pár vyvolených, kteří se fotili se vstupenkami na Facebook. Mohou se totiž brzy stát raritou.
Většina návštěvníků odcházela z kina rozčarována. Čekali senzaci, hrubost, urážky ruské duše a opovržení sovětskou historií. Téměř nikdo z nich nic takového ve filmu nenašel. Novináři se po projekci většinou přiklonili k verzi, že jde o komedii, jež nikoho neuráží. Snad jen útočí na ruský kult nekritického uctívání své krvavé historie a neschopnost Rusů pohlédnout na Velkou vlasteneckou válku jako na hrdinský boj protkaný válečnými zločiny. Nejlépe odhadl důvody zákazu list Novoje vremja, jenž podotýká, že v Rusku je zakázáno dělat si legraci z vrchnosti, až už je to car, generální tajemník, či prezident: „Druhořadí lidojedi se urazili, že si někdo z hlavního lidojeda naší země zkusil udělat legraci“.