Přímá volba vylila mezi lidi hněv
Politolog a sociolog Tomáš Lebeda, podle něhož dělení na levici a pravici nahrazuje spor mezi autoritářstvím a liberalismem
Autoritářství dnes do jisté míry substituuje nabídku pro ty voliče, kteří v minulosti volili ekonomickou levici. Zároveň však oslovuje část těch občanů, kteří v minulosti volili ekonomickou pravici. Ukazuje se, že se proměnil charakter politické soutěže, na který jsme byli v minulosti zvyklí.
Často nad tím přemýšlím. Určité frustrace části společnosti, které třeba byly oprávněné a pochopitelné, se začaly promítat do jiné formy politického chování. Důvody, které v minulosti vedly voliče k volbě levice, dnes stejně dobře mohou vést k volbě stran či prezidentských kandidátů, kteří si pohrávají s nacionalismem, xenofobií, populismem a autoritářským viděním politiky. Jednou z dimenzí, kolem kterých vzniká napětí, je například vzdělání. Objevují se střety mezi vzdělanými a lidmi s nižším vzděláním, respektive mezi těmi, kdo si vzdělání cení, a těmi, kteří je nepovažují za důležité nebo jím přímo pohrdají. To je jedna z nových dimenzí. Poměrně snadno se podařilo společnost otočit od socioekonomické dimenze k autoritářsko-liberální. Děje se tak pomocí témat, která v naší společnosti nemají reálně silnou relevanci. Přesto společnost dokážou silně polarizovat a rozdmýchat v ní negativní emoce.
Zaráží mne, za jak důležitou otázku považuje část voličů téma uprchlické krize. Přitom tento problém se nás dosud reálně nedotkl. A přesto se podařilo několika stranám ve sněmovních volbách a Miloši Zemanovi v těch prezidentských uspět právě s tímto tématem.
Těžko říct. Ten konflikt již byl zaset a nejsem si jistý, zda by zvolením jiného prezidenta bylo možné ho jen tak snadno odstranit. Frustrace totiž nezmizí, jen se mohou vyměnit skupiny, kterým vadí, že nebyl zvolen jejich kandidát.
V případě Miloše Zemana pozoruji jednu paradoxní záležitost. Na jedné straně ho masivně podporují bývalí tradiční voliči levice, lidé frustrovaní z toho, jak se jich dotkla ekonomická transformace. Jsou to nespokojení občané, kteří jsou zklamaní z vývoje v posledních 25 letech a volí protestní strany a Miloše Zemana. Na druhé straně ale Zemana podporují i tací, kteří sami stáli za průšvihy ekonomické transformace a právě oni u části společnosti způsobili tuto frustraci. Mluvím například o Václavu Klausovi, který Miloše Zemana v obou kampaních podpořil, a řadě dalších. A konečně ho podporují i někteří z těch, kteří na této transformaci řádně vydělali. Jde o velice zvláštní spojení, kterému podle mne vévodí idea silného státu. Jedni si od něj marně slibují zastání, ti druzí v něm vidí šanci na uchování svého privilegovaného postavení, které si za často podivných okolností v minulosti vytvořili.
Souhlasím. Je zarážející, že tu panuje taková nálada, která je typická spíše pro krizová období. Ideálním příkladem může být meziválečné Německo, kde velmi špatná hospodářská situace způsobila prudký nárůst populismu a extremismu. My jsme na tom ale dnes po všech stránkách velmi dobře, a přesto tu kvete populismus. Nevím, jak z toho ven. Mám obavu, protože se mi zdá, že bylo zaseto hodně nenávisti. Mnohem snáze se vášně a emoce vyvolávají, nesrovnatelně hůře se však zklidňují.