Donalda Trumpa

Minulou sobotu plánoval americký prezident Donald Trump vyrazit do „jižního Bílého domu“, tedy do svého resortu Mar-a-Lago na Floridě na honosnou párty k výročí prvního roku od inaugurace. Nakonec z toho ale nic nebylo. Oslava sloužila zároveň jako sbírka na kampaň pro republikánské kandidáty a vstupenka na ni stála pro jeden pár sto tisíc dolarů. Prezident ale chyběl a zastoupit ho musel jeho syn Eric s manželkou.

Víkendové plány prezidentovi překazil Kongres. Zákonodárci se nebyli schopni dohodnout na rozpočtu, což automaticky vyvolalo nouzový režim federálních úřadů, které tak až na ty nejnutnější přestaly fungovat. Byl to takový hezký symbol právě proběhlého prvního roku vlády Donalda Trumpa. I když má jeho republikánská strana většinu v obou komorách, kvůli nepříliš dobré spolupráci s Kongresem se nepodařilo zatím ani začít prosazovat velkou část programu, se kterým jej voliči do Bílého domu poslali.

Volí mainstreet, slaví Wall Street

Navenek provokuje, v reálu ale vládl jako klasický republikánský prezident. Katastrofa nenastala, nezaměstnanost klesá, hospodářství roste. Donald Trump z toho ale nedokáže těžit. Nejenže se mu nepodařilo skoro nic prosadit v Kongresu, nejenže má rekordně nízkou oblibu, ale hrozí mu i drtivé porážky v letošních volbách.

Kdybychom vypnuli televizi, odhlásili se od Twitteru a sledovali jenom reálné kroky a činy pětačtyřicátého prezidenta Spojených států, snad až na značně svéráznou personální politiku se Trumpův přístup k prezidentské funkci výrazně neliší od toho, co by dělala většina jeho protikandidátů z primárek. A to především v ekonomické oblasti. Výrazně se ale liší od toho, co sliboval voličům. Do značné míry tak naplnil předpovědi, které ostřílení republikánští praktici vyslovili po volbách v roce 2016. Populistickou (a to není myšleno pejorativně) předvolební rétoriku vyměnil za prakticky standardní republikánské prezidentování.

V kampani jako kandidát sliboval ukončit některé výjimky v daňových zákonech, díky kterým platí manažeři investičních fondů a další finanční kouzelníci výrazně nižší daně. V realitě to ale jako prezident nedokázal v Kongresu prosadit. Podobně: jako kandidát sliboval zvyšování minimální mzdy, znovuzavedení regulací bank a bilion dolarů na infrastrukturu a z celého republikánského pelotonu byl – v ekonomických otázkách – nejblíže politickému středu. Jako prezident z toho nezavedl nic.

Jak Trumpova chuť k populistické politice ochladla, je dobře vidět na jeho největším loňském úspěchu, kterým byla daňová reforma. Ta výrazně potěšila bohatší Američany a firmy, kterým znatelně snížila daně. Prezident pak zákon prosadil v Kongresu i přes jeho značnou nepopularitu – daňové škrty nejbohatším jsou obecně něco, s čím souhlasí jenommenšina obyvatel USA. Další plusové body od republikánského establishmentu si zaznamenal tam, kde by stejně postupoval i „průměrný republikán“. Především při jmenování řady konzervativních soudců na federální soudy a jednoho i do Nejvyššího soudu. A samozřejmě díky výraznému omezení všemožných regulací.

Vyloženě také potěšil Wall Street, která je tradičně nakloněna republikánům. Do důležitých úřadů regulujících obchody na burze a obchody s komoditami jmenoval manažery, které vnímá trh jako vel- mi kompetentní a kteří se nedopouštějí žádných skandálů.

Apokalypsa, kterou kritici předpovídali již v prvním roce jeho prezidentování, tak nenastala. Protože ani nastat nemohla. Spojené státy nikomu nevyhlásily válku, ekonomika roste, nezaměstnanost klesá a Trump se nedopustil žádného reálného kroku, který ohrožuje demokracii. Pokud už se hnul za hranu svých pravomocí, rychle jej do mantinelů předepsaných pro moc výkonnou vrátil fungující americký soudní systém.

Jak napsal Gerald Seib v listu Wall Street Journal, při kampani předloni prezident zmiňoval tři zásadní témata: infrastrukturu, imigraci a obchod. A pro letošní rok jsou jeho tři zásadní témata stejná: infrastruktura, imigrace a obchod. Je velká otázka, zda se v nějaké z těchto kampaňových priorit najde, protože ani jedna z nich jeho spolupracovníky v Kongresu moc nezajímá.

Nejhůře od roku 1946

Jeden rozdíl od onoho „běžného republikánského prezidenta“tu ale je. Trumpova smůla spočívá v tom, že rozjetou ekonomiku, zvyšující se optimismus na trzích a klesající nezaměstnanost nedokázal proměnit v osobní popularitu. Jeho počínání v úřadě schvalovalo koncem loňského roku podle průzkumu společnosti Gallup 39 procent Američanů, což je u prezidenta po prvním roce v úřadě nejméně za posledních dvaasedmdesát let.

Kolem této hodnoty osciluje koneckonců jeho popularita už od dubna minulého roku. „Američané mají důvěru ve vývoj ekonomiky, ale hodně lidí nemá pocit, že je to nutně spojené s tím, co dělá prezident,“vysvětloval agentuře Bloomberg politolog Julian Zelizer z Princetonské univerzity.

Trumpa přitom letos čeká největší zkouška jeho prezidentství, a to volby do Sněmovny reprezentantů a do jedné třetiny Senátu, které se konají každé dva roky. Zbývá do nich ještě deset měsíců, během kterých se může stát cokoli, ale nezdá se, že by republikáni do klání vstoupili s velkými nadějemi na udržení současné většiny v obou komorách, alespoň pokud budeme věřit historické zkušenosti a číslům. Strana úřadujícího prezidenta ztratila křesla v osmnácti z posledních dvaceti voleb, které se konají uprostřed prezidentského mandátu, v takzvaných midterms. A existuje také silná korelace s popularitou prezidenta a ztrátami v Kongresu – pokud je s výkonem šéfa administrativy spokojena méně než polovina Američanů, průměrně jeho strana ztrácí šestatřicet křesel.

Demokratům přitom stačí k většině ve Sněmovně reprezentantů získat 25 nových kongresmanů. Analytici z The Cook Political Report, kteří zkoumají, jak moc hrozí jednotlivým kongresmanům prohra, dávají demokratům k dosažení tohoto cíle poměrně slušnou šanci, větší než republikánům. V Americe se volí jednokolovým většinovým systémem a ve většině volebních obvodů je už předem jasné, kdo vyhraje.

Amerika není jen puritány vysněné město na hoře, které ukazuje, jak skvěle fungují svoboda a demokracie. Je také místem, které umí demokracii znásilňovat.