Atlasova vzpoura, parodie na kapitalismus

Otřesná zkušenost se sovětským komunismem měla určující vliv na její ostatní názory, politické i jiné. Byla odpůrkyní veškerého kolektivismu a stoupenkyní individualismu. Odmítala komunismus, socialismus, fašismus, nacismus, byla za kapitalismus a mi- nimální stát, jenž má chránit přirozená práva jednotlivců.

Správně postřehla, že kapitalismus je dán lidskou kreativitou, s níž stojí i padá. Ale pak propadla sektářské mentalitě a začala si o sobě myslet, že je druhou nejlepší filozofkou v lidských dějinách hned po Aristotelovi. Vytvořila vlastní filozofický systém, který nazvala objektivismem. V jeho jádru bylo přesvědčení, že racionální egoismus je ctnost a altruismus je nemravná neřest. Člověk se musí divit, jak ona – obeznámena s Aristotelovým konceptem ctností – mohla propadnout tak dětinskému postoji.

Jejím nejznámějším románem je Atlasova vzpoura z roku 1957. Zápletka je zajímavá a má něco do sebe. Popisuje dystopickou socialistickou budoucnost. V ní se lidé dělí na dvě manichejské bílo-černé části: kreativní, tvůrčí a produktivní menšina, byznysmeni, díky kterým svět funguje. A pak ti neschopní závistivci, většinou státní byrokraté, kte- ří těm prvním berou z plodů jejich práce a tvořivosti. Ožebračují je.

Pak ovšem mytická postava John Galt dostane nápad: přesvědčí podnikatele, onu tvořivou menšinu, aby začali stávkovat. Stávkovat jako dělníci, s tím rozdílem, že na rozdíl od nich jsou nenahraditelní. Zmizí ze světa, s Johnem Galtem budou v utajení žít v jeho skrýši ve Skalnatých horách a kola výroby se zastaví, svět se prakticky zhroutí. Ukáže se tak, jak jsou kapitalisté potřební a nepostradatelní.

Zajímavá zápletka, knížka však končí sedmdesátistránkovým traktátem v podobě rozhlasového projevu Johna Galta, v němž vykládá filozofii objektivismu: Nebudu žít pro druhého člověka a životy druhých lidí nebudu používat pro sebe. Sebeobětování pro druhé je zvrácené.

Autorka si neuvědomuje, že jako svět nemůže existovat bez kreativní menšiny, nemůže existovat ani bez dennodenních větších či menších aktů sebeobětování stovek milionů lidí. Především rodičů vůči dětem. V románu však žádné děti nejsou, jen dospělí. Nietzscheovští nadlidé, supermani. Ayn Randová se hlásila k Aristotelovi, ale etiku převzala od Nietzscheho.

Knížka je na jedné straně oslavou individuality, na té druhé má poněkud adolescentní ráz. Určitě k její popularitě přispěly i sexuální scény, včetně jedné, kterou patrně nelze popsat jinak než „konsenzuální znásilnění“hlavní hrdinky. Randová byla po právu pobouřena kolektivismem a neúctou k jednotlivci, ale své argumenty přehnala mimo proporce, až začaly působit jako parodie na kapitalismus.

Ayn Randová se narodila jako Alisa Rozenbaumová v Petrohradě v rodině sekularizovaného židovského majitele lékárny. Jako jednadvacetiletá se dostala do USA a stala se naturalizovanou občankou. Její petrohradská rodina takové štěstí neměla. Autorka si neuvědomuje, že jako svět nemůže existovat bez kreativní menšiny, nemůže existovat ani bez každodenních aktů sebeobětování stovek milionů lidí

Autor je ředitelem Občanského institutu