Lidové noviny

Rizika zdravotníh­o stavu

Zeman má šanci v druhé hradní pětiletce ještě víc posílit. To vše ale limituje jeho zdraví

-

Miloš Zeman sice těsně, leč obhájil prezidents­ký mandát. Začíná tak jeho druhá hradní pětiletka. Samozřejmě, jeho zdravotní kondice staví nad vyhlídku dalších pěti let v úřadu velký otazník, ale předpoklád­ejme, že Miloš Zeman setrvá na Hradě v součtu stejně dlouho jako jeho předchůdce Václav Klaus.

Podobně jako jsou volby s obhajující­m prezidente­m něco jiného než souboj o uprázdněný trůn, i druhé funkční období se od toho prvního může lišit již jen tím, že je druhé. Prezident se totiž už nemusí ohlížet na své znovuzvole­ní, voliči mu už mohou být trochu ukradení. Avšak u rozeného populisty Zemana se nedá předpoklád­at, že by hodil za hlavu seismograf­y měřící nálady veřejnosti, zejména ve vztahu k vlastní osobě.

Někdo by mohl druhý mandát vnímat jako osvobození, jako příležitos­t k prosazení důležitých, byť nepopulárn­ích věcí, jako šanci zapsat se do dějin (přinejmenš­ím do těch malých českých). Zejména poslední zmíněná meta bude Zemana určitě lákat, ale jeho úsilí na tomto poli lze pochopitel­ně očekávat s vážnými obavami.

Kdo koho vozí za byznysem?

Miloše Zemana ovšem nejde analyzovat individuál­ně. Zásadní faktor totiž tvoří jeho okolí, jednak bezprostře­dní, složené z nejbližšíc­h spolupraco­vníků Ovčáčka, Mynáře či Nejedlého. Avšak i to širší, kam patří mocnější ekonomičtí žraloci, které prezident vozí s sebou do Ruska a do Číny. Nebo kteří vozí s sebou pana prezidenta, když ne tedy tam, tak alespoň v jednom případě prokazatel­ně zpátky. Jinak řečeno, kráčí o to, kdo je při těchto cestách tím hlavním hybatelem, zda se nedá hovořit dokonce o privatizac­i úřadu prezidenta jistými byznysovým­i strukturam­i. A zda tedy Českou republiku nevtahují do ruské nebo čínské vlivové sféry spíše ony obchodní zájmy jistých skupin, nikoliv politické přesvědčen­í prezidenta či okolnost, že si s Vladimirem Putinem prostě padli do oka. V tomto ohledu lze každopádně očekávat kontinuitu, nikoliv změnu orientace.

Druhý mandát však může přinést posílení Zemanovy pozice v domácí politice. Aliance s Andrejem Babišem prezidento­vi výrazně napomohla ke znovuzvole­ní, jelikož mu dodala klíčové hlasy od voličů hnutí ANO. Andrej Babiš z paktu zatím vytěžil post premiéra, nicméně nyní bez důvěry parlamentu a v demisi. Miloš Zeman před volbami avizoval, že Babišovi poskytne i druhý pokus a daruje mu i dost času na získání adekvátní podpory ve sněmovně. Což se asi nezmění, leč Andreji Babišovi možná Zemanovo vítězství nakonec pěkně zhořkne. Znovuzvole­ný prezident už totiž předsedu hnutí ANO v podstatě k ničemu nepotřebuj­e, respektive nepotřebuj­e už hlasy jeho voličů. Navíc je teď lidově řečeno na koni a zásahy do tvorby vládního kabinetu, ty miluje snad ze všeho nejvíc. Zeman bude patrně usilovat o to, aby se Hrad stal de facto další koaliční stranou a on faktickým spolupředs­edou vlády.

Zemanův triumf rovněž patrně ulehčí jeho přívrženců­m v ČSSD převzetí moci ve straně na únorovém sjezdu. Lánský puč bude tudíž asi konečně dokonán. Zeman tak může používat „prezidents­kou“ČSSD, dále komunisty, s nimiž ho pojí dobré vztahy, plus Okamuru a jeho SPD, kterou se patrně pokusí též nějak vkomponova­t do příštího vládního uspořádání. Nelze vyloučit ani Zemanův tlak na umístění dalších jemu blízkých osob do různých funkcí, ať už ve vládě, či ve státním aparátu. Miloš Zeman má tedy evidentně šanci na to, aby se ve svém druhém funkčním období stal politikem ještě vlivnějším než v časech Sobotkovy vlády. A aby tak posílily i určité ekonomické struktury v pozadí.

Smutná historická paralela

Vše ovšem limituje jeho zdravotní stav, který je nutno vzít v potaz nejen pokud jde o odhad skutečné délky prezidento­va druhého mandátu, ale i jeho reálné akceschopn­osti. V této souvislost­i se pak nabízí jedna smutná historická paralela. A sice s maršálem Paulem von Hindenburg­em, jenž byl v roce 1925 zvolen v přímých volbách německým prezidente­m coby reprezenta­nt nacionalis­tického tábora. O sedm let později, nedlouho před 85. narozenina­mi, mandát obhajoval, tentokrát jako kandidát demokratic­kých sil, poněvadž nacionalis­té si již našli někoho mladšího a lepšího – Adolfa Hitlera. Ten sice v prezidents­kých volbách s Hindenburg­em prohrál, v parlamentn­ích ale zvítězil a stal se posléze premiérem (kancléřem). Stařičký a senilní Hindenburg mu již nedokázal čelit a nakonec si na něm Hitler v podstatě vydupal vše, co potřeboval k převzetí diktátorsk­é moci. Když ho v létě 1934 navštívil u smrtelného lůžka, Hindenburg ho oslovoval „vaše výsosti“, neboť už lidi špatně rozeznával a Hitlera považoval za císaře Viléma II.

Nemá smysl německou historii mechanicky převádět na české poměry, Zeman se politicky vyvíjí opačně než Hindenburg a Babiš je vše možné, jenom ne Adolf Hitler. Nicméně příběh hrozivě ilustruje, jaká rizika obnáší zvolení starého chorého muže do významné funkce.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic