Hlasy leží na ulici

Strach převážil, ale nedominuje

Jiří Drahoš si po prohraných volbách pochvaloval energii, kterou cítil kolem sebe, pochvaloval si více než dva miliony sedm set tisíc hlasů, které dostal. Jenže to číslo přináší možná více otázek než odpovědí.

Otázka první: Dostal ty hlasy opravdu Jiří Drahoš? Právně bezpochyby ano, na volebních lístcích bylo napsáno Drahoš Jiří prof. Ing. DrSc., dr. h. c. Ale nedostal by ty hlasy, nebo jejich většinu, i takřka kdokoli jiný? Jinak řečeno: byly to hlasy pro Drahoše, nebo proti Zemanovi? Před pěti lety získal Zeman ve druhém kole více než dvojnásobek toho co v kole prvním – nikoli proto, že by jej tolik voličů milovalo, ale protože Schwarzenberg jim vadil víc. Jiří Drahoš letos také zdvojnásobil ve druhém kole svůj výsledek – a ty nové hlasy byly zcela jistě proti Zemanovi. Takřka devětašedesát procent, které vybojoval bývalý předseda Akademie věd v metropoli, je ohromujících, zároveň však není jisté, jak silná bude tato podpora, nebude-li Drahošovým soupeřem právě Zeman.

Pět let stará vzpomínka je varující: tehdejší předseda TOP 09 sehnal dva a čtvrt milionu hlasů, jeho strana přesto šla ve všech následujících volbách zu grunt – už nikdy nezískala ani polovinu toho, co sám Schwarzenberg v prvním kole…

Druhá otázka je snad ještě zajímavější: máme tady skoro tři miliony voličů, kteří nechtějí politiku symbolizovanou současným hradním pánem, kteří nejsou posedlí hrozbou virtuálního uprchlíka a nedívají se s nostalgií k ruskému dubisku. Proč tyto voliče neoslovují normální politické strany? Tři miliony hlasů leží na chodníku a Petr Fiala, Jiří Pospíšil, Petr Gazdík a Pavel Bělobrádek je nedovedou zvednout? Petr Kamberský