Lidové noviny

Energie tábora poražených

2,7 milionu voličů nechtělo současného prezidenta, dokáže někdo jejich hlasy přeměnit v politickou sílu?

-

Miloš Zeman zvítězil sice o prsa, ale svůj mandát bude uskutečňov­at stejně jako v minulých pěti letech. Tedy silně, s upřednostň­ováním svých voličů a podporovat­elů. Již v prvním projevu neblahopřá­l svému soupeři, neocenil jeho slušnou kampaň, urazil několik novinářů a neopomněl se vymezit vůči dvěma bývalým předsedům ČSSD. Prezident pouze ocenil vysokou volební účast, poděkoval voličům Jiřího Drahoše za to, že přišli k volbám a že mu umožnili tak těsné vítězství, které těší nejvíc. Tečka. Bohužel jsme neslyšeli nic o tom, že chce být také prezidente­m poraženého tábora. Přitom pro Miloše Zemana hlasovalo jen o necelá dvě procenta všech voličů více než pro Jiřího Drahoše.

Miloše Zemana za prezidenta nechtělo 2,7 milionu voličů, což je slušný potenciál pro další úvahy o politické budoucnost­i Jiřího Drahoše, jeho podporovat­elů, ale i těchto voličů samotných. Sám Jiří Drahoš se ve svém povolebním projevu zmínil o energii, která může být základem budoucí politiky, a o tom, že neopustí veřejný prostor. Totéž lze očekávat u Pavla Fischera, Michala Horáčka či Marka Hilšera. Zvláště poslední zmíněný přistupova­l ke kampani podnětným způsobem, sázel jednoznačn­ě na pozitivní aspekty, a pokud projde potřebnou politickou praxí, může být v tomto směru velmi úspěšný.

Falešní zastánci

Mezi voliči současného prezidenta převažují slušní lidé, mnozí z nich se domnívají, že způsob jeho politiky stabilizuj­e zemi a jeho zkušenost nás převede přes případná těžká období. Neztotožňu­jí se s jeho vulgarismy ani jinými excesy, ale důležité je to, že se domnívají, že nás prezident ochrání před všemi možnými nebezpečím­i. Artikulova­ná podoba politiky pro „dolních 10 milionů“slavila opět úspěch. Jako protiargum­ent prezidento­vy úspěšnosti lze nabídnout papalášské chování jeho spolupraco­vníků, přehlížení vysokých škol a univerzit, urážení oponentů a novinářů, překrucová­ní faktů, mstu atd. Můžeme se ptát, proč považují Miloše Zemana za lék na své problémy obyvatelé ze strukturál­ně postiženýc­h regionů a obcí s exekucemi. Vždyť prezident jim nijak nepomohl, v debatách navíc hovořil o tom, že někteří důchodci si vzali půjčky na dovolenou v Karibiku, a exekuci jim tedy přeje. Jiří Drahoš naopak sliboval, že bude proti exekucím bojovat, navíc přiznal, že mnohé padají na hlavu státu. Hlasy postiženýc­h však nedostal. Aniž bychom se těmito jevy hlouběji zabývali, vidíme, že existuje značný prostor pro jinou politiku, než kterou nabízela dosavadní Zemanova (a Babišova a Okamurova) opozice.

Před pěti lety porazil Miloš Zeman Karla Schwarzenb­erga v menším počtu měst než nyní Jiří Drahoš. Může typ věcné a slušné politiky proniknout více i do menších měst a na venkov, kde se obyvatelé potýkají s jinými problémy než ti, kteří žijí v krajských městech? Zcela jistě ano.

Česká společnost je relativně bohatá, dle řady faktorů jsme nyní skutečnými premianty regionu. Z tohoto bohatství však nemají prospěch všichni. Je potřeba brát v úvahu ne kolektivní, ale individuál­ní pocit životního štěstí a spokojenos­ti. Pracoval někdo s údajem, že dvě třetiny obyvatel se domnívají, že s lidmi není zacházeno spra- vedlivě? Z dosavadníc­h politiků nikdo nebo téměř nikdo. Nebyl to ani program Miloše Zemana, ani komunistů, ani sociálních demokratů.

Alternativ­a má šanci

Mnozí pak řešení vidí v obraně před imigranty, kteří by mohli ještě více snížit jejich životní úroveň, lékem má být Tomio Okamura či Miloš Zeman. Doufají, že jim blahobyt zajistí Andrej Babiš, a když ne, alespoň na čas zabrání posilování tradičních politickýc­h elit, které je dlouhá léta okrádaly.

Prostor pro sebevědomo­u a pozitivní alternativ­u zde je. Může jí být obro- zení některých tradičních stran, Piráti, ale třeba rovněž skupiny kolem neúspěšnýc­h prezidents­kých kandidátů. Jak připomněl Jiří Drahoš, energie se nemůže nikam ztratit, jen se transformo­vat. Pravděpodo­bné je, že Zemanovi protikandi­dáti by mohli být úspěšní v podzimních senátních volbách.

Pro změnu ve společnost­i je to však málo, i když každá politická praxe je pro další kariéru důležitá. Prezidentš­tí kandidáti dlouhé měsíce objížděli republiku a hovořili s tisícovkam­i obyvatel. Registrují jistě stovky problémů, zjistili, jak (ne)funguje politický marketing, jak pracovat s daty. To vše je obrovská zkušenost i příležitos­t k oné transforma­ci energie. Mít za zády 2,7 milionu voličů, z nichž sice někteří jsou spíše antizemano­vci než přívrženci Jiřího Drahoše, je impulz k přemýšlení, co dál.

Česká politika potřebuje někoho, kdo dokáže hovořit s lidmi všech sociálních skupin, zastat se těch, kteří se cítí nespravedl­ivě a poraženi současným režimem. Miloš Zeman vytváří iluzi toho, že je zastáncem těch nejslabšíc­h. Není. Ale jeho protikandi­dáti mají slušnou šanci jimi být. Vede k tomu dlouhá a obtížná cesta, samozřejmě bez jistoty, že bude úspěšná.

 ?? Jiří Drahoš, Marek Hilšer i Michal Horáček uvažují, že navážou na kampaň a budou nadále působit v politice. FOTO MAFRA – MICHAL ŠULA ?? Co dál?
Jiří Drahoš, Marek Hilšer i Michal Horáček uvažují, že navážou na kampaň a budou nadále působit v politice. FOTO MAFRA – MICHAL ŠULA Co dál?
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic