Energie tábora poražených
2,7 milionu voličů nechtělo současného prezidenta, dokáže někdo jejich hlasy přeměnit v politickou sílu?
Miloš Zeman zvítězil sice o prsa, ale svůj mandát bude uskutečňovat stejně jako v minulých pěti letech. Tedy silně, s upřednostňováním svých voličů a podporovatelů. Již v prvním projevu neblahopřál svému soupeři, neocenil jeho slušnou kampaň, urazil několik novinářů a neopomněl se vymezit vůči dvěma bývalým předsedům ČSSD. Prezident pouze ocenil vysokou volební účast, poděkoval voličům Jiřího Drahoše za to, že přišli k volbám a že mu umožnili tak těsné vítězství, které těší nejvíc. Tečka. Bohužel jsme neslyšeli nic o tom, že chce být také prezidentem poraženého tábora. Přitom pro Miloše Zemana hlasovalo jen o necelá dvě procenta všech voličů více než pro Jiřího Drahoše.
Miloše Zemana za prezidenta nechtělo 2,7 milionu voličů, což je slušný potenciál pro další úvahy o politické budoucnosti Jiřího Drahoše, jeho podporovatelů, ale i těchto voličů samotných. Sám Jiří Drahoš se ve svém povolebním projevu zmínil o energii, která může být základem budoucí politiky, a o tom, že neopustí veřejný prostor. Totéž lze očekávat u Pavla Fischera, Michala Horáčka či Marka Hilšera. Zvláště poslední zmíněný přistupoval ke kampani podnětným způsobem, sázel jednoznačně na pozitivní aspekty, a pokud projde potřebnou politickou praxí, může být v tomto směru velmi úspěšný.
Falešní zastánci
Mezi voliči současného prezidenta převažují slušní lidé, mnozí z nich se domnívají, že způsob jeho politiky stabilizuje zemi a jeho zkušenost nás převede přes případná těžká období. Neztotožňují se s jeho vulgarismy ani jinými excesy, ale důležité je to, že se domnívají, že nás prezident ochrání před všemi možnými nebezpečími. Artikulovaná podoba politiky pro „dolních 10 milionů“slavila opět úspěch. Jako protiargument prezidentovy úspěšnosti lze nabídnout papalášské chování jeho spolupracovníků, přehlížení vysokých škol a univerzit, urážení oponentů a novinářů, překrucování faktů, mstu atd. Můžeme se ptát, proč považují Miloše Zemana za lék na své problémy obyvatelé ze strukturálně postižených regionů a obcí s exekucemi. Vždyť prezident jim nijak nepomohl, v debatách navíc hovořil o tom, že někteří důchodci si vzali půjčky na dovolenou v Karibiku, a exekuci jim tedy přeje. Jiří Drahoš naopak sliboval, že bude proti exekucím bojovat, navíc přiznal, že mnohé padají na hlavu státu. Hlasy postižených však nedostal. Aniž bychom se těmito jevy hlouběji zabývali, vidíme, že existuje značný prostor pro jinou politiku, než kterou nabízela dosavadní Zemanova (a Babišova a Okamurova) opozice.
Před pěti lety porazil Miloš Zeman Karla Schwarzenberga v menším počtu měst než nyní Jiří Drahoš. Může typ věcné a slušné politiky proniknout více i do menších měst a na venkov, kde se obyvatelé potýkají s jinými problémy než ti, kteří žijí v krajských městech? Zcela jistě ano.
Česká společnost je relativně bohatá, dle řady faktorů jsme nyní skutečnými premianty regionu. Z tohoto bohatství však nemají prospěch všichni. Je potřeba brát v úvahu ne kolektivní, ale individuální pocit životního štěstí a spokojenosti. Pracoval někdo s údajem, že dvě třetiny obyvatel se domnívají, že s lidmi není zacházeno spra- vedlivě? Z dosavadních politiků nikdo nebo téměř nikdo. Nebyl to ani program Miloše Zemana, ani komunistů, ani sociálních demokratů.
Alternativa má šanci
Mnozí pak řešení vidí v obraně před imigranty, kteří by mohli ještě více snížit jejich životní úroveň, lékem má být Tomio Okamura či Miloš Zeman. Doufají, že jim blahobyt zajistí Andrej Babiš, a když ne, alespoň na čas zabrání posilování tradičních politických elit, které je dlouhá léta okrádaly.
Prostor pro sebevědomou a pozitivní alternativu zde je. Může jí být obro- zení některých tradičních stran, Piráti, ale třeba rovněž skupiny kolem neúspěšných prezidentských kandidátů. Jak připomněl Jiří Drahoš, energie se nemůže nikam ztratit, jen se transformovat. Pravděpodobné je, že Zemanovi protikandidáti by mohli být úspěšní v podzimních senátních volbách.
Pro změnu ve společnosti je to však málo, i když každá politická praxe je pro další kariéru důležitá. Prezidentští kandidáti dlouhé měsíce objížděli republiku a hovořili s tisícovkami obyvatel. Registrují jistě stovky problémů, zjistili, jak (ne)funguje politický marketing, jak pracovat s daty. To vše je obrovská zkušenost i příležitost k oné transformaci energie. Mít za zády 2,7 milionu voličů, z nichž sice někteří jsou spíše antizemanovci než přívrženci Jiřího Drahoše, je impulz k přemýšlení, co dál.
Česká politika potřebuje někoho, kdo dokáže hovořit s lidmi všech sociálních skupin, zastat se těch, kteří se cítí nespravedlivě a poraženi současným režimem. Miloš Zeman vytváří iluzi toho, že je zastáncem těch nejslabších. Není. Ale jeho protikandidáti mají slušnou šanci jimi být. Vede k tomu dlouhá a obtížná cesta, samozřejmě bez jistoty, že bude úspěšná.