Ostravské insolvenční čachry
Předsedkyně severomoravské justice Iva Hrdinová si v posledních měsících měla možnost důkladně prohlédnout jednací síň v přízemí Nejvyššího správního soudu (NSS), kde zasedá jeho kárný senát. V prosinci žádala potrestání dvou podřízených soudců kvůli průtahům. Minulý pátek pak před kárným soudem stanula sama, kárnou žalobu na ni podala ombudsmanka Anna Šabatová. Jádro obou případů bylo stejné – sporný způsob rozdělování insolvenčních věcí na Krajském soudu v Ostravě.
Severomoravská justice se již řadu let potýká s rostoucím objemem insolvenční agendy a současně s nedostatkem soudců, kteří by byli schopni a ochotni na insolvenčním úseku pracovat. Největší problémy vytvářely takzvané incidenční spory, tedy žaloby související s insolvenčním řízením. Typicky se jedná o vyloučení věci z majetkové podstaty či o pravost, výši nebo pořadí pohledávek. Základní pravidlo je, že incidenční spory řeší stejný soudce, který vede insolvenční řízení.
Vedení ostravského krajského soudu si však spočítalo, že kdyby toto pravidlo dodržovalo, každá insolvence by se zpozdila o pět až sedm let. „Insolvenční věc totiž nelze skončit, dokud nejsou vyřízeny všechny incidenční spory,“líčila v pátek kárnému senátu Iva Hrdinová, jež vede krajský soud od roku 2012. Postupně začala více využívat paragraf insolvenčního zákona, dle něhož mohla při- dělit incidenční spor jinému soudci, pokud by hrozily průtahy.
Z výjimky se stalo pravidlo
Původně výjimečné opatření se u ostravského soudu zhruba od roku 2014 stalo normou. Insolvenční soudci v incidenčních sporech nečinili žádné úkony a tyto spisy v pravidelných intervalech Hrdinová spolu s místopředsedou pro insolvenční úsek Rostislavem Krhutem přerozdělovali mezi asi deset jiných soudců. Háček byl v tom, že tito soudci se nikdy v minulosti insolvenční agendou nezabývali a podle rozvrhu práce měli dostávat k vyřízení spory z obchodních závazků. Jejich přísun se ale z rozhodnutí předsedkyně prakticky zastavil a veškerou práci jim přidělovala „z ruky“Hrdinová. A zatímco někteří soudci dostali na stůl jen tři desítky incidenčních sporů, jiní až 138.
Proti tomu se jako první ohradila soudkyně Simona Pittermanová. Na jaře 2015 poslala na Ústav- ní soud návrh na zrušení paragrafu, který takovýto postup předsedkyni umožňoval. Pittermanová namítala, že situaci s přetíženými insolvenčními soudci rozhodně nelze řešit způsobem, jenž zasahuje do soudcovské nezávislosti. Přerozdělování spisů je totiž zcela nahodilé a libovolné, bez jakýchkoliv předem daných pravidel. „Tento způsob rozdělení práce soudců je příznačný pro totalitní režimy, nikoliv pro demokratický právní stát,“uvedla soudkyně.
Ústavní soud návrh v únoru 2016 z procesních důvodů odmítl, soudkyně Pittermanová podle něj nebyla v postavení jej podat. Verdikt však prošel o jediný hlas a pětice soudců jej ostře zkritizovala v odlišných stanoviscích. Varovala před tím, aby předsedové soudů mohli přerozdělovat kauzy zcela libovolně. Milada Tomková uvedla, že takovéto přidělování věcí „bylo hojně zneužíváno v poválečné československé historii k politickým účelům“. Vojtěch Šimíček zase konstatoval, že jeho kolegové jen hledali cestu, jak se řešení problému co nejsnáze vyhnout, a jejich verdikt označil za „selhání ve velmi zásadní věci“.
Důchod, nebo kárná žaloba?
Věc se nakonec k Ústavnímu soudu dostala jinou cestou. Iva Hrdinová totiž zhruba rok poté, co „přehodila“incidenční spory mezi obchodní soudce, čtyřem z nich začala hrozit kárnou žalobou kvůli průtahům, pokud neopustí justici. Petr Orel a Hana Axmanová do důchodu odešli, ale Aleš Volný a Eva Slaběňáková „nabídku“odmítli. Začátkem roku 2016 na ně předsedkyně Hrdinová podala kárnou žalobu. Kromě liknavého přístupu k několika obchodním sporům jim vytýkala, že se vůbec nestarají o incidenční spory, jež jim přidělila. Volný se však bránil, že předsedkyně ohýbá zákon a v těchto věcech vůbec není oprávněn rozhodovat. Předseda kárného senátu Jakub Camrda jeho pochybnosti sdílel a věc poslal k posouzení k Ústavnímu soudu. V návrhu mimo jiné uvedl, že příslušný paragraf může být ze strany vedení soudu zneužit k vyvíjení nátlaku na soudce a ovlivňování insolvenčních řízení.
Tentokrát se strážci ústavnosti návrhem zabývat museli, inkriminovaný paragraf insolvenčního zákona však loni v červnu nezrušili. Jasně ale řekli, že přidělování věcí nesmí být zneužito jako prostředek nátlaku na řadové soudce, například účelovým přetěžováním nebo přidělováním nezajímavých věcí. Přerozdělování incidenčních sporů je tak podle Ústavního soudu možné, jen pokud budou podmínky dopředu jasně stanoveny v rozvrhu práce soudu.
Ústavní soudci takto rozhodli v době, kdy už byla schválena novela insolvenčního zákona, jež zavedla stejnou úpravu. V praxi dnes rozvrh práce ostravského soudu například stanoví, že v obří kauze OKD incidenční spory nevyřizuje soudce Petr Kula, který řeší reorganizaci, nýbrž jiná soudkyně – Simona Pittermanová.
Šéfka severomoravské justice Iva Hrdinová stála před kárným soudem kvůli případu kontroverzního přidělování insolvenčních spisů. Svůj postup obhájila, v příběhu se ale objevují podezření z přetěžování nepohodlných soudců.
Kárný dozvuk
Po rozhodnutí Ústavního soudu se věc vrátila kárnému senátu Nejvyššího správního soudu, který loni v prosinci sice Volného i Slaběňákovou uznal vinnými, ale nikoliv kvůli nečinnosti v incidenčních sporech. Tam totiž postup vedení ostravského soudu Ústavní soud nepřímo zpochybnil.
O dva měsíce později pak kvůli spornému přidělování insolvencí čelila kárné žalobě sama Iva Hrdinová. Jelikož se ale k věci vyjádřil už Ústavní soud, senát v čele s Radovanem Havelcem se stěžejní částí výtek ombudsmanky vůbec nezabýval. Z její kárné žaloby zbyla jen dílčí pochybení, že přerozdělování incidenčních sporů nekonzultovala se soudcovskou radou a že po podání kárných návrhů na Volného a Slaběňákovou jim měsíce zadržovala živé spisy. Podle kárného senátu ale nešlo o taková pochybení, aby dosáhla míry kárného provinění.