Přetížit a potrestat

Kauza přerozdělování incidenčních sporů na ostravském krajském soudu nepatří k těm, kvůli kterým lidé vezmou trafiky útokem. Je však dramatickým svědectvím o tom, jak může vypadat vztah šéfů soudů a řadových soudců.

Je pochopitelné, že se vedení soudu snažilo vyřešit problém vršících se tisíců insolvenčních věcí na zoufale poddimenzovaném a přetíženém insolvenčním úseku. Je ale otázkou, zda bylo legitimní zvolit cestu, kdy předsedkyně soudu Iva Hrdinová vyprázdnila některým soudcům agendu předvídanou rozvrhem práce a namísto toho jim začala přidělovat agendu úplně jinou, navíc vmnožství, které sama stanovila. V takové situaci se soudci stali otroky své šéfové a mohli jen doufat, že tak jedná čistě s cílem zachránit chod soudu a nesleduje tím i jiné zájmy – třeba vysvléknout je z taláru.

Okolnosti ostravského případu přitom vzbuzují pochybnosti. Balík incidenčních sporů totiž Hrdinová přidělila i čtyřem soudcům, které považovala za problémové a měli podprůměrnou výkonnost. V kárné žalobě na soudce Aleše Volného výslovně uvedla, že jeho (již bývalí) kolegové Hana Axmanová a Petr Orel po přidělení nové práce raději odešli do penze. Orel pak jako svědek kárnému soudu řekl, že byl pod tlakem předsedkyně a svůj odchod z justice považuje za nespravedlivý. Eva Slaběňáková zase řekla, že je několik let ze strany vedení ostravského soudu šikanována.

Úkolem soudních funkcionářů je kromě jiného zbavovat se „slabých kusů“cestou kárných žalob. Kárný senát jim ale jasně řekl, že nelze soudce nejprve sporným způsobem zatížit a pak je chtít trestat za to, že nestíhají.