Lidové noviny

„Totáč“byla v něčem hezká doba

Do právnické síně slávy vstoupil Jiří Machourek Obhájce brněnských disidentů vzpomíná, jak tehdy všichni táhli za jeden provaz

- KATEŘINA KOLÁŘOVÁ KRISTIÁN LÉKO

LN Pocházel jste z věřící rodiny, jako kluk jste ministrova­l. Nabízela se cesta stát se duchovním. Proč se to nakonec nestalo?

Babička mi vždycky říkala, že budu knězem, byl to hlavně její velký sen. Ministrova­l jsem asi do sedmnácti, každý den jsem začínal modlitbou a často i mší. Kněz byl pro mne vzor, ke kterému jsem vzhlížel. Později jsem ale zjistil, že na této cestě stojí velká překážka – celibát. (směje se)

LN Před studiem práv jste pracoval jako dělník ve slévárně, později jako kulisák. Na vysokou školu jste se dostal až napopáté. To chtělo velkou vytrvalost.

Byla to od dětství moje vysněná profese. Když jsem v 50. letech vyrůstal, na zahraniční­ch vysílačích jsem sledoval politické procesy. Hodně se mě dotýkaly zejména církevní procesy se salesiány, měl jsem je totiž možnost poznat na táborech, kam jsem jako ministrant jezdil. Už tehdy jsem snil o tom, že nespravedl­ivě stíhaným budu pomáhat. V kádrových profilech jsem ale měl záznam o tom, že nejsem vyrovnán s nábožensko­u otázkou. Vědělo se, že chodíme pravidelně do kostela, že na prvníhomáj­e nevyvěšuje­me vlajky… Byla to velká kaňka na mém kádrovém profilu.

Nakonec jsem se na fakultu dostal na odvolání. Bylo hodně plamenné a dneska bych se za to možná i styděl. Popisoval jsem, co si myslím, že je smyslem právnické profese, a že chci pomáhat lidem a chránit jejich zájmy.

LN Jak jste se po škole k advokacii dostal?

Nejdřív jsem chvilku pracoval jako podnikový právník. Advokacie byla pro prominenty a toto zázemí jsem neměl, v celém Brně navíc bylo jen asi 45 advokátů. Jednou jsem si však dodal odvahu a zašel jsem za předsedou krajského sdružení advokátů. Řekl jsem mu, že mám zájem o advokacii, ale že jsem nebyl a nikdy nebudu ve straně a že jsem nebyl ani pionýr, ani svazák a tak podobně. Chvilku mě poslouchal a pak mi řekl, že ze zákona jsou podmínkami jen ukončená právnická fakulta a bezúhonnos­t. A pokud to splňuji, tak se ať v pondělí hlásím poradně číslo 1. Radostí jsem se málem zbláznil.

LN Byla tehdy advokacie ostrůvkem svobody?

Jistá svoboda to byla. Advokátům ale bylo doporučová­no, aby vstoupili do nějaké strany Národní fronty, nejlépe do strany komunistic­ké. Prý že jen tak mohou dobře hájit své klienty. Většina kolegů, stejně jako já, však zůstala nestranná.

LN Kdo byl vaším advokátský­m vzorem?

Mým školitelem byl doktor Vladimír Dvořák, ale mým největším vzorem byl Eduard Göpfert, to byla jedna z největších kapacit na občanské právo. Vždycky nám říkal: „Než poskytneš jakoukoliv radu, vezmi si do ruky zákon,“byť to byla bagatelní věc.

LN Jak jste se dostal k tomu, že jste zastupoval chartisty?

Advokátní zkoušky jsem složil v roce 1976. O rok později jsem se díky svému přátelství se Zdenou Urválkovou (snacha prokurátor­a Josefa Urválka – pozn. red.) seznámil s Jiřím Müllerem, jenž byl jednou z vůdčích osobností brněnského disentu. Tehdy jsem se začal i se svojí tehdejší ženou podílet na výrobě samizdatu. Jirka nám přinesl nový psací stroj a my jsme po večerech přes průklepáky opisovali předané materiály. Byly to informace o Chartě 77, VONS, ale i básně či krásná literatura těch, kteří nemohli své práce oficiálně vydávat. LN Vaším prvním disidentsk­ým procesem byla kauza Petra Cibulky. O co tehdy šlo?

Byl to první monstrproc­es a já se ho účastnil jako úplně čerstvý advokát. Petr Cibulka, Petr Pospíchal a Libor Chloupek byli souzeni za organizová­ní vystoupení Jaroslava Hutky a za distribuci samizdatov­é literatury. To byl hodně zajímavý začátek mé právnické kariéry.

LN Jaká byla u takového procesu v soudní síni atmosféra?

Hrozná. Proces trval několik dní. Na soud najely dvě auta s anténami a celý proces se nahrával. Později si také StB soudní líčení nahrávala, ale nikdo o tom nevěděl. Tady to bylo očividné. Soudil to předseda brněnského soudu doktor Jan Žižlavský a všem uložil nepodmíněn­é tresty.

LN Uvažoval jste sám o tom, že byste Chartu 77 podepsal?

Existovala zásada, že advokáti, kteří obhajovat disidenty, nikdy nebyli nabádáni, aby podepsali Chartu. Podpis by totiž znamenal vyloučení z advokacie. Ale hluboce jsem s Chartou souzněl. Projevoval­o se to v tom, že když jsem obhajoval disidenty, tak jsem se vnitřně ztotožňova­l s jednáním, pro které byli stíháni. Když třeba Ivan Martin Jirous v petici, pro kterou byl stíhán, popsal zvěrstva komunismu a přesně vyčíslil, kolik nevinných lidí bylo popraveno a kolik jich bylo uvězněno v komunistic­kých koncentrác­ích, tak mi mluvil přímo z duše.

LN Čím to bylo, že byť jste disidenty obhajoval od 70. let, vaše vyškrtnutí z advokacie bylo navrženo až v roce 1988?

Tehdy už asi pohár opravdu přetekl. Některé z mých textů se četly na Hlasu Ameriky. Návrh na mé vyškrtnutí podal šéf krajské StB v Brně. V letech 1988 a 1989 bylo souzeno hrozně moc lidí, zejména za rozšiřován­í petice Několik vět, a já jsem v těchto kauzách byl na soudu jako obhájce téměř nepřetržit­ě. Tehdy probíhala i velká kauza Petra Cibulky pro údajné nedovolené podnikání. Když jsem šel z výslechů na StB, tak jsem měl vždycky v zádech „sledovačku“. V žádosti o mé vyškrtnutí z advokacie bylo na tyto obhajoby poukazován­o. Dopadlo to však dobře, protože mi nic nešlo prokázat, a postavilo se za mne i tehdejší Ústředí české advokacie.

LN Bál jste se někdy?

Věděl jsem, že na mě něco hledají. Měl jsem strach, že na mě něco vyhrabou. Největší obavy jsem ale měl z toho, že zjistí, že máme chatičku vybudovano­u bez stavebního povolení. (směje se) To byla moje jediná slabá stránka. Ale nikdy na to nepřišli.

LN Neměl jste problémy kvůli portrétu T. G. Masaryka, který vám už tehdy visel v kanceláři?

Věděl jsem, že to není jen tak, mít jeho portrét v kanceláři, ale u mě to prošlo. Jediná reakce byla, že náš vedoucí mi řekl, ať si tam pověsím alespoň i „toho druhého“. Myslel pochopitel­ně Husáka, já jsem ale odvětil, že Beneše zase tolik rád nemám, a tím to skončilo. (směje se)

LN Jak na to všechno teď zpětně vzpomínáte?

Vzpomínám na to rád. „Totáč“byla svým způsobem hezká doba, protože všichni drželi pohromadě. V disentu bylo mnoho proudů, ale jen jeden společný cíl, odstranění totalitníh­o režimu. Po roce 1989 se jednotlivé proudy začaly obracet proti sobě.

LNV roce 1990 jste se stal na několik měsíců šéfem Krajského soudu v Brně. Jak se to stalo?

Tehdy mne požádala ministryně spravedlno­sti Dagmar Burešová spolu s Petrem Pithartem,

abych přijal místo předsedy Krajského soudu v Brně. Slíbil jsem to na dva roky. Šlo o očistu soudů. Dopředu se ale už vědělo, že tam budu nastupovat, takže ti, kteří se zpronevěři­li poslání soudce, raději odešli sami.

LN Proč jste dvouletou misi nedokončil?

Prostě jsem se na to necítil. Být soudcem je hrozná odpovědnos­t, mnohem větší než u advokáta. Nespal bych z toho, zda jsem rozhodl správně. Ale bylo to hlavně proto, že tehdy vznikala nová advokacie a já chtěl být u toho.

LN Nakolik se po roce 1989 změnila vaše práce?

Pořád bylo co napravovat, pracoval jsem na rehabilita­cích i restitucíc­h. Petra Cibulku jsem zastupoval v žalobách na ochranu osobnosti kvůli vydávání Necenzurov­aných novin až do poloviny 90. let. Byl jsem rád, že mne nepodezíra­l, že jsem agent KGB, ale to jsem asi opravdu jediný na světě. (směje se) Jeho jsem si ale hodně vážil. Hodně disidentů se bálo, ale on neměl vůbec rozvinutý pud sebezáchov­y. Když třeba na estébáky při výslechu řval, že se blíží doba, kdy se to obrátí a „do tepláků“půjdou oni, to jsem měl husí kůži.

 ?? „Byť jsem byl z prosté rodiny, můj otec byl velký masarykove­c a v knihovně jsme měli celé jeho dílo. I já jsem k němu vždy tíhl a vzal jsem si od něj také své životní krédo,“líčí Jiří Machourek, proč si už za totality pověsil do pracovny portrét T. G. Mas ?? Nebát se a nekrást.
„Byť jsem byl z prosté rodiny, můj otec byl velký masarykove­c a v knihovně jsme měli celé jeho dílo. I já jsem k němu vždy tíhl a vzal jsem si od něj také své životní krédo,“líčí Jiří Machourek, proč si už za totality pověsil do pracovny portrét T. G. Mas Nebát se a nekrást.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic