Svět přijde o jednu zajímavou příležitost
Odchod Paula Romera ze Světové banky je velká škoda. Zdánlivá drobnost může ovlivnit rozvojovou praxi na léta, ba i desetiletí
Ekonom Paul Romer minulý týden opustil pozici hlavního ekonoma Světové banky. Přestože se obě strany snaží veřejnost uklidnit, je zjevné, že spolupráce Světové banky a jedné z největších ekonomických autorit posledních 30 let se jaksi nepodařila. Zdánlivě drobná personální patálie tak může ovlivnit rozvojovou praxi v budoucích letech, ba i desetiletích. A to je škoda.
Světová banka je organizací působící ve 189 zemích, která si vetkla za cíl zlepšování životních podmínek v chudých částech světa rozvojovými projekty, budováním infrastruktury i dalšími nástroji. O tom, že její aktivity jsou skutečně ambiciózní, snad vypovídají i cíle, které si stanovila do roku 2030. Jednak plánuje snížit počet lidí žijících za méně než 1,9 dolaru na den na méně než tři procenta světové populace (v roce 2013 to bylo přes 10 procent) a pak také zvyšovat příjem spodních 40 procent v každé podporované zemi.
Skvělá volba
Měly by se podporovat projekty infrastrukturní, nebo spíše posilovat trhy práce a vzdělávání? Mělo by se spíše půjčovat drobným místním podnikatelům, nebo je naopak nejlepší cestou stavba drahých megaprojektů typu dálnic a železnic. Jak správně lákat zahraniční kapitál? Jak tlačit podporované (a přiznejme si – mnohdy silně zkorumpované) vlády k tomu, aby peníze na projekty skutečně vynaložily na to, na co mají, a půjčené peníze neskončily na účtech místních bossů?
Odpovědi na tyto otázky jsou silně závislé na čase a prostoru, ale právě proto je potřeba špičkového ekonoma se silným týmem v zádech. Jeho tým má za úkol nejen hodnocení efektivity projektů, ale také by měl vidět do budoucna a dokázat úspěšně odhadovat, jaké projekty mohou vést k reálnému a dlouhodobému zlepšení situace. Běžnou agendu přirozeně zvládne dobře řízený tým kvalitních ekonomů znalých statistiky. Na skutečně průlomová řešení je ale zapotřebí vizionář a člověk, který už v minulosti významně posunul přemýšlení ekonomů o problémech ekonomického růstu, jak ho dosáhnout a udržet.
V tomto kontextu vypadalo jmenování Paula Romera na konci roku 2016 Jedna z největších ekonomických autorit
jako skvělá volba, srovnatelná například s nobelistou Josephem Stiglitzem v 90. letech. Romer už v 80. letech přišel s tzv. teorií endogenního růstu, která do standardních modelů, založených na akumulaci kapitálu, přidává také roli technologií. Před Romerem ekonomové prostě předpokládali, že existuje technologický pokrok a díky němu roste i ekonomika. Dnes díky němu umějí využít fakt, že technologický pokrok nepřichází zvenku, ale je zároveň důsledkem i motorem mnoha ekonomických procesů. Díky tzv. přelévání zna- lostí může moje vlastní investice do technologií pomoci nejen mně samotnému, ale také sousedovi. Pro laika to může vypadat jako banalita. Ale právě rozvojové ekonomice může tento poznatek dramaticky pomoci.
Romer navíc neusnul na vavřínech a do dnešních dnů přichází s novými nápady. V poslední době například propagoval tzv. charter cities, jakási „startupová města“. V těchto městech se podle něj dá snadno vyzkoušet, co je pro danou ekonomiku vhodné, aniž by se případné problémy přenášely na celou zemi, a případná funkční řešení se dají aplikovat ve větším. Na správě těchto měst by se navíc mohly podílet přímo rozvojové organizace jako Světová banka, které mají skvělé informace jak ze svých předchozích zkušeností, tak z dalších charterových měst.
Vlastně se to dalo čekat
Jeho angažmá v rámci jedné z klíčových institucí světové ekonomiky bohužel nedopadlo dobře. Nicméně to asi leckdo očekával. Již v průběhu minulého roku přicházely informace o tom, že komunikace v rámci týmu příliš nefunguje. Romera prý rozhazovaly takové detaily jako příliš dlouhé e-maily zaměstnanců. Údajně si stěžoval dokonce na příliš časté používání spojky „a“. Postupně se ale vynořují i řádově horší problémy – podle Financial Times byl Romer hrubě nespokojen s kvalitou dat, která Světová banka používala v některých svých klíčových reportech. Mezi ním a zaměstnanci se tak velmi rychle vykopala zákopová linie.
Současné rozhodnutí navíc přichází po dalším průšvihu, kdy nepřímo a veřejně obvinil zaměstnance z manipulace s daty v případě tzv. Doing business
Běžnou agendu přirozeně zvládne dobře řízený tým kvalitních ekonomů znalých statistiky. Na skutečně průlomová řešení je ale zapotřebí vizionář a člověk, který už v minulosti významně posunul přemýšlení ekonomů o problémech ekonomického růstu, jak ho dosáhnout a udržet.
indexu. Tedy vlajkové lodi výzkumu ve Světové bance, která každoročně hodnotí byrokratické překážky v nejrůznějších světových zemích. Romer tak svou instituci zasáhl na citlivé místo a z obvinění následně vycouval. Člověk se tak rozchodu nakonec ani příliš nediví.
Je to ale velká škoda. Rozvojová pomoc, její hodnocení, zlepšování postupů půjdou nepochybně dál i bez Romera. Svět ale přijde o příležitost uskutečňovat velké myšlenky, v nichž je Romer opravdu dobrý. Jak ostatně sám říkal při svém jmenování v říjnu 2016: „Ta nejvíc vzrušující část ekonomie je ta, kde se potenciálně užitečné myšlenky stávají opravdu užitečnými a děje se tak způsobem, který ovlivňuje miliony či miliardy životů.“
Autor je ekonom think tanku IDEA při Národohospodářském ústavu AV ČR