Tohle vysvědčení neakceptuji

Tak tu máme zase vysvědčení. Pro někoho radost, pro někoho starost, pro mého nebožtíka tatínka zásadní věc. Když zjistil, že mi na gymnáziu hrozí čtyřka z fyziky, šel říct fyzikářovi, že dokument s takovým číslem odmítá akceptovat, a za noc, během níž jsem nezamhouřila oka, mě tu půlroční fyziku perfektně naučil. Od té doby vím, že to jde. Trochu jiný postup zvolila někdejší sousedka ve věci jakési trojky na rozhodujícím vysvědčení dcery. Za dvojku nabídla v plánovaném hospodářství nedostatkovou součástku do učitelčina automobilu. A taky uspěla.

My zkušení víme, že známky nejsou v životě zdaleka to nejdůležitější, ale nedbat jich nedokáže asi nikdo. Tak se aspoň vzájemně utěšujeme, že František odvedle propadal z angličtiny a dostal se na Oxford.

Francouzský týdeník Express se nedávno věnoval tématu, které je blízké rodičům všude na světě, totiž dětskému lhaní. Po pravdě, nepřinesl nic objevného, ale aspoň otevřel otázku, o níž stojí za to víc přemýšlet. U českých rodičů je dětská lež odedávna na seznamu nejtěžších provinění. Jediné, co z duše nesnáším, je lež, zdůrazňují i matky, jež si jinak zakládají na liberální výchově. Zřejmě je nikdy nenapadlo, že by mohlo jít ze strany potomka o druh ohleduplnosti. Ano, ohleduplnosti vůči rodičům, kteří tak bolestně nesou každé selhání a neúspěch svých dětí. Jen flegmatik a necita přece kazí mamince radost a oznamuje nedostatečnou ze zeměpisu nebo první vykouřenou cigaretu už ve dveřích. Ostatně něco v tom smyslu zmínil i Express, když napsal, že adolescent většinou nelže proti svým rodičům, ale proto, že potřebuje prožít vlastní zkušenosti, a přitom si udržet lásku svých rodičů.

Za sebe považuju za horší než lež bezohlednost. Prosazování vlastních zájmů na úkor jiných. Nevím, jestli se právě tomu věnuje dost pozornosti. Obávám se, že se víc vyzdvihuje tolerance, která jako by bezohlednosti popouštěla uzdu. Pravidlo nedělej jiným, co by je mohlo zraňovat nebo třeba jen obtěžovat, by mělo dítě slýchat od okamžiku, kdy začne vnímat. Nejpozději ve třetí třídě by taky mělo začít oceňovat druhé a děkovat za to, co zatím považovalo za samozřejmé. Zdá se vám to starosvětské? Pak ještě dodávám, že tak v šesté třídě by se měli žáci cvičit taky v pochybování. Pokud je škola naučí ještě láčkovce nebo mojmírovce, bude to dobré, ale pro život ve společenství lidí nikoliv nejdůležitější.

Kraj Vysočina koupí studentům tamní průmyslovky stavební díly automobilu Tatra Trucks, aby mohli vůz sami sestavit. To je skvělý nápad na podporu technického vzdělávání. Možná by o něčem podobném měly přemýšlet i samotné firmy. A nemuselo by jít hned o auto, v mladých lidech, nebo dokonce dětech, by mohl vzbudit potřebnou zvědavost i obyčejný vysavač a třeba různé typy zámků. Protože ohmatávat je pro ně daleko přirozenější než jen biflovat schémata a vzorečky. Ostatně ti výše zmiňovaní studenti už dokázali dát dohromady čtyři traktory Zetor.