Jóhannsson na Colours nezahraje

Smrt je smutná vždycky, u talentovaného člověka dvojnásob a v případě, že tento člověk ještě zdaleka nebyl na vrcholu sil ani zaslouženého uznání, už se jedná o skutečně mimořádnou nespravedlnost. Okolnosti pátečního úmrtí islandského skladatele Jóhanna Jóhannssona neznáme, v berlínském bytě jej nalezl jeho manažer a další podrobnosti jeho odchodu ze světa zatím známy nejsou.

Skladateli bylo pouhých 48 let. To ve velkém světě hudby, která nechytá módní trendy a nesnaží se oslovit hlavně děti, není žádný věk. Jóhannsson si sice v mládí prošel obdobím indierockového kytaristy, ale po roce 2000 se téměř plně specializoval na „užitou“hudbu. Tedy filmovou, divadelní, televizní. Skvěle zúročil svoje nosné nápady po melodické i harmonické stránce, schopnost propojit postupy tradiční orchestrace s výdobytky soudobé klasiky, minimalismu i experimentální elektroniky. Jeho hudba měla ohlas např. ve filmech Teorie všeho, Sicario nebo Příchozí. Z hlavních cen pro autory filmové hudby dostal zatím jen jeden Zlatý globus, na Oscara či BAFTA byl opakovaně „pouze“nominován. Kdyby smrt minulý pátek jeho byt vynechala, určitě by se dřív nebo později vavřínů i na těchto prestižních pódiích dočkal.

Pro nás v Česku je tato událost smutná i proto, že Jóhann Jóhannsson měl v létě vystoupit na Colours of Ostrava, kde mělo jeho skladby hrát smyčcové kvarteto (už v roce 2012, dávno předtím, než se stal soundtrackovou hvězdou, koncertoval v Paláci Akropolis). Jeho hudba by myslím do industriálního prostředí Dolních Vítkovic skvěle zapadla. Nehledě na to, že by publikum mělo opět šanci prožít něco unikátního, podobně jako když před desetitisícihlavým publikem na Colours v minulých letech koncertovali třeba Michel Nyman nebo Kronos Quartet.