Novou edici zahájily dopisy Zeyera a Liera

Institut umění – Divadelní ústav založil novou ediční řadu Nota bene a jako první svazek vydal publikaci Stůňu touž nemocí s podtitulem Julius Zeyer a Jan Lier v zrcadle vzájemných dopisů. Knihu k vydání připravila Petra Ježková, která je také autorkou výtečné knihy o Lierově dramaturgování v Národním divadle Obležen národem dramatiků.

Edice Nota bene by měla být protějškem biografických lexikonů (projekt Česká divadelní encyklopedie) a měly by v ní vycházet editované prameny od korespondence až po archivní dokumenty. Ty totiž přinášejí kýžená autentická svědectví o životě osobností a společně s kvalitně zpracovanými hesly encyklopedie nabídnou ucelený pohled na příslušného velikána. První svazek je tedy věnován dopisům spisovatele a dramatika Julia Zeyera a Jana Liera, spisovatele a dramaturga. Jedná se o konvolut z let 1883–1900, který je cenným svědectvím o kulturním milieu doby. Oba muži se v dopisech představují nejenom jako výjimečné tvůrčí osobnosti, ale také jako stále pochybující, nespokojení, předráždění a senzitivní jedinci, kteří se umělecky stylizují do pozice nepochopených osamělých bojovníků. Tyto stavy hezky pojmenovává ve své závěrečné studii Chorobopis umělce optikou korespondence editorka Ježková.

Oba umělci také cítili kosmopolitně a vymezovali se proti úzkoprsé národovecké kritice, která se houfovala na Moravě jako místě pravé národní povahy. Zároveň ale byli oba vlastenci, kteří ostře kritizovali Vídeň a rakušáctví. Nacházeli společnou řeč a to je posilovalo v jejich přátelství, stejně jako pěstované pocity vyhnanců, kteří by rádi někam prchli, ale nikde nenacházejí klid. Ježková rovněž zajímavě popisuje anabázi obou s Národním divadlem, o kterém se dříve vyjadřovali jako o „boudě na zavření“a „hnojišti“, leč pak se Lier stává dramaturgem první scény a právě dopisy věrně zachycují proměnu názorů. Autory dalších připojených studií jsou Michal Fránek a Eva Stehlíková, kniha je vybavena i ukázkami dopisů. Nová edice zahájila dobře a na úrovni.