Kvóty migraci do EU nevyřeší
Volný pohyb osob napříč EU představuje jeden z hlavních výdobytků evropské integrace. Tento princip zároveň od vrcholu migrační krize v roce 2015 prochází obrovskou zatěžkávací zkouškou.
Nekontrolovaný příliv migrantů do Evropy odhalil zásadní nedostatky současného evropského azylového systému. Azylové procedury jsou zdlouhavé, dělba odpovědnosti mezi státy složitá, navracení osob bez nároku na azyl není důsledné. To vše vedlo také k nárůstu svévolného pohybu migrantů v rámci Schengenu. Dodržování společných pravidel bylo v krizové si- tuaci podkopáno, i proto některé státy zareagovaly zavedením hraničních kontrol. Od té doby probíhá intenzivní debata o tom, jak takovým situacím do budoucna předejít.
V řadě zemí, naši nevyjímaje, se tato diskuse soustředí především na otázku tzv. kvót, tedy povinného přerozdělování žadatelů o azyl mezi evropskými státy s cílem odlehčit těm, které čelí největšímu tlaku. Kvóty zcela zastínily ostatní významné aspekty navržené reformy, včetně těch, které jsou z českého hlediska žádoucí.
Nový systém musí fungovat efektivněji, rychleji a být odolnější proti zneužívání. Proto je nutné přesněji vymezit odpovědnost států v rámci azylového řízení, zajistit přesuny žadatelů do země příslušné k vyřízení žádosti a zefektivnit návraty neúspěšných žadatelů do států mimo EU. Systém musí být nastaven tak, aby dokázal odlišit uprch- líky od ostatních kategorií migrantů, především těch ekonomických, už na hranicích Unie. To vše předpokládá návrh nařízení, známé pod zkratkou Dub- lin IV. Jen pro úplnost: nejde o mezinárodní smlouvu, která by vyžadovala souhlas parlamentu a ratifikaci prezidentem.
Pomáhat ano, ale dobrovolně
I reformovaný evropský azylový systém se ale bude muset vypořádat s otázkou, jak reagovat v případech, kdy jeden či více států bude náhle čelit nové migrační krizi. Evropská komise navrhuje mechanismus, který by měl spočívat v povinném přerozdělování žadatelů o azyl mezi členskými státy, případně v možnosti dočasně se z této povinnosti „vykoupit“.
Takový návrh je z našeho pohledu nepřijatelný. Systém povinných kvót se již v minulosti ukázal jako nefunkční. V tom nám dává za pravdu řada dalších států i předseda Evropské rady Donald Tusk. Chápeme potřebu solidarity se zeměmi pod velkým migračním tlakem. Chceme ale pomáhat dle svých reálných možností, autonomně a dobrovolně.
Chceme v Evropě zachovat volný pohyb osob bez hraničních kontrol, za zásadní však považujeme bezpečnost občanů v schengenském prostoru. Reforma evropského azylového systému je proto nezbytná. Je nutné, abychom se na těchto opatřeních shodli konsenzuálně, i když pravidla unijního legislativního procesu předpokládají v tomto případě většinové rozhodování.
Silové prosazování reformy proti vůli některých členských států by zvýšilo riziko dalšího odcizení občanů od Unie, nárůstu xenofobie a v krajním případě dalších „exitů“. Nyní bude záležet i na našich diplomatických schopnostech, abychom přesvědčili naše partnery o nutnosti nalézt systémové řešení, které zabrání opakování traumatizující situace před třemi lety.
Systém musí být nastaven tak, aby dokázal odlišit uprchlíky od ostatních kategorií migrantů, především těch ekonomických, už na hranicích Unie