Jako v Soči. Češi těží medaile
Bronz a stříbro. Češi ve dvou zahajovacích závodech vybojovali dvě medaile. „Máme potenciál, abychom o ně bojovali v každém závodě,“hlásá šéftrenér Ondřej Rybář. Biatlonová euforie je zpět.
Otázka to byla jasná – a odpověď také.
Je pro vás tohle satisfakce? Zdeněk Vítek se ani nerozmýšlí: „Je. Určitě je.“A pak se jeden z biatlonových koučů krátce přenesl do tenisového prostředí. „Ale bereme to tak, že jsme proměnili první setbol. Uvidíme, co přijde dál.“
Tato slova pronášel po sobotním bronzu Veroniky Vítkové. Po nedělním stříbru Michala Krčmáře se proto sluší zvolat: Game, set, zápas! Tohle už je jasně proměněný mečbol.
Dvě medaile za úvodní dva dny her? Není pochyb, biatlonisté jsou zase za hvězdy.
V původně rozpačité sezoně, jejíž první třetina nebyla vůbec vyvedená, přenesli na daleký Korejský poloostrov euforii z Kavkazu, kde v Soči 2014 medailová žeň obsahovala pět kousků (a šestý by mohl přibýt za štafetu žen, bude-li prokázán ruský doping).
Sport kombinující lyžování se střelbou potvrdil, že je v Česku skokanem nového tisíciletí. Výsledkově na úrovni těžkých vah. Sledovaností a čteností ve chvílích nynější euforie srovnatelný s „národními klenoty“typu hokeje či fotbalu.
„Je hezké, že po čtyřech letech můžeme zažívat něco podobného,“řekl spokojený šéftrenér Ondřej Rybář.
„Jsem strašně šťastný i proto, že si biatlon získal dobré jméno, máme v Čechách spoustu fanoušků a tohle je něco, co lidem dělá radost. Zase se jim vryjeme o něco víc pod kůži. Kdo čekal na biatlon, dočkal se velkého úspěchu.“
Splněný sen v Soči. A co tady?
Už po první medaili se trenéři bouřlivě objímali, tváře jim i v mrazu hořely nefalšovaným štěstím. Kolemjdoucí nepřestávali podávat pravici ke gratulacím – a oni tušili, že tím nic nekončí, nýbrž začíná.
„Doufám, že se do týmu dostane trochu klidu. To se stalo i v Soči,“povídal Vítek v sobotu. Trefil se dokonale, neboť Krčmář za 24 hodin celou euforii ještě povýšil.
A nejlepší na tom je, že limitem je teď Čechům jen noční nebe nad mrazivým areálem Alpensia. Už dnes totiž přicházejí závody, které mají základ v bronzově-stříbrném víkendu.
Ženy startují stíhačku v 11.10 českého času, muži v 13 hodin. Do tohoto formátu prochází nejlepší šedesátka, tudíž z dívek kompletní kvarteto Vítková, Markéta Davidová (senzačně 15.), Jessica Jislová (23.) i Eva Puskarčíková (43.). Z mužů pak stříbrný Krčmář a Ondřej Moravec (29.).
Logika je jasná: čím výš jste skončili v úvodním sprintu, tím větší šance máte následně.
„Můžeme se těšit. Holky budou bojovat o místa vpředu,“těší Rybáře, jak si vedla nejen Vítková, ale i další dvě mladice v pořadí.
Oba medailisty žene víra, že po takovém entrée je možné cokoli. Zároveň se se svými rolemi sžívají.
„Já z této pozice ještě nejel,“líčil Krčmář. „Bude to pro mě něco absolutně nového. Ale doufám, že mi tento výsledek dodá klid. Ne že bych si řekl, že mám splněno, budu bojovat v každém dalším závodě a nechám tam maximum. Bude to strašně vyrovnané, navíc uvidíme, jaké bude počasí. Ale vnitřní klid v sobě mohu mít.“
Vítková na rozdíl od něj sice měla den volno, ale v tomto případě spíš volno v uvozovkách. Dlouhá dopingová zkouška, mediální povinnosti, slavnostní předání bronzu… A odpočinek žádný.
Klíč každopádně vidí v dění na střelnici. „Je hodně nevyzpytatel- ná, do toho náročná trať. Bude to těžký závod,“řekla.
Jistě, to je na původním golfovém hřišti v Pchjongčchangu každý. Tam, kde jindy končívají v jamkách bílé míčky, jsou nyní pohřbívány ambice favoritek a favoritů.
Češi naopak loví cenné kovy jako s detektorem.
A to přijde ještě mimo jiné vytrvalostní závod, v němž je Ondřej Moravec vicemistrem světa (a Vítková rovněž může myslet vysoko), ženská štafeta, do které by mohla vyrazit čtveřice ve formě, či štafeta smíšená – se dvěma medailisty.
Soči se stalo olympiádou biatlonovou, v Pchjongčchangu to patrně nebude jinak.
„Soči, to byl splněný sen,“vybavuje si stále Rybář. „Dvě medaile ze dvou dnů jsem určitě nečekal, ale my máme potenciál, abychom o ně bojovali v každém závodu.“
Víkend snů budiž důkazem.