Skladba: ANO/NE?
Na dalším typu otázky podle Cermatu procvičíme i interpunkci
Vdnešním díle se budeme věnovat otázkám s výběrem z možností ANO, nebo NE. Tyto úlohy obsahují vždy čtyři podotázky, u každé z nich je třeba se rozhodnout pro správnou odpověď. Někdy se úloha týká výchozího textu, může však jít i o samostatné úlohy. V záznamovém archu je třeba zaškrtnout políčko nadepsané písmenem A pro ANO nebo N pro NE vždy v řádku, který je označen číslem podotázky. Tento typ úloh je ohodnocen maximálně dvěma body a ty získáte, když odpovíte čtyřikrát správně.
Otázky ANO/NE se zaměřují na různá témata, my si na nich procvičíme skladbu a vše, co k ní patří. Začněme interpunkcí. Myslíte si, že není důležitá? Vyvedeme vás z omylu. Interpunkce může třeba rozhodnout, zda se vyplatí čekat na oběd: Pojďme jíst děti. / Pojďme jíst, děti. Nechcete-li být hlavním chodem, pusťte se s námi do opakování.
Rozhodněte, zda je interpunkce v souvětích zapsána správně (ANO), nebo není (NE):
1. Jak jsi mohl Pavle, udělat tolik chyb, když jsme látku několikrát procvičovali? ANO NE
2. Přečtěte si text, který obsahuje pravopisné nedostatky a opravte je. ANO NE
3. Promyslete si, jak úkoly vyřešíte a jak správně odpovíte na všechny otázky. ANO NE
4. Text čtěte soustředěně, ale ne příliš dlouho, abyste neztráceli čas. ANO NE
Pokud jste se rozhodli pro 1. NE, 2. NE, 3. ANO a 4. ANO, můžete si gratulovat. Ve souvětí č. 1 chybí čárka před slovem Pavle (jde o oslovení). V souvětí č. 2 se objevuje vedlejší věta vložená mezi dvě věty hlavní, a proto je třeba napsat čárku před spojku a.
Chcete-li zvládnout interpunkci, musíte být schopni odlišit větu jednoduchou od souvětí, rozpoznat počet vět v souvětí, určit věty hlavní a vedlejší a ovládat významové poměry mezi souřadně spojenými větami a větnými členy.
Co odlišuje větu jednoduchou od souvětí? Počet sloves v určitém tvaru. Věta jednoduchá obsahuje jedno sloveso v určitém tvaru ( Interpunkce mě vždy velmi bavila.). Přesto i ve větě jednoduché se čárkou oddělují určité jevy: mezi nejčastější patří složky několikanásobného větného členu ( Umím anglicky, německy, francouzsky.), oslovení ( Děti, pomozte učiteli s úklidem.), citoslovce ( Haló, neutíkejte ze třídy.) a volný přívlastek ( V pokoji, vymalovaném namodro, stálo houpací křeslo.).
Když doplňujeme interpunkci do souvětí, nejprve zjistíme, z kolika vět hlavních a vedlejších se větný celek skládá. Co sloveso v určitém tvaru, to věta v souvětí. V souvětí neoddělujeme čárkou věty souřadně spojené spojkami a, i, ani, nebo, či ve významu slučovacím (jak hlavní, tak vedlejší). V ostatních případech před spojovacími výrazy (souřadicími spojkami použitými v jiném poměru než slučovacím, podřadicími spojkami, vztažnými zájmeny a vztažnými příslovci) čárku píšeme.
Dávejte si pozor na případy psaní čárky před spojkou a: spojku je možné použít v jiném významovém poměru než slučovacím, např. v důsledkovém ( Pilně jsem se učil, a proto se úspěch určitě dostaví.). Před spojku a může také být vložena vedlejší věta ( Snědl řízek, který zapáchal, a udělalo se mu špatně.). A které další významové poměry kromě slučovacího musíte umět poznat? Stupňovací, odporovací, vylučovací, příčinný a již zmíněný důsledkový.