Totální diplomacie

OAndreji Babišovi se traduje následující historka. Na valné hromadě jedné z firem spadající pod koncern Agrofert se kdysi řešila otázka, jak naložit s mimořádným ziskem. Ředitel oné firmy navrhoval rozdělit část peněz formou prémií svému managementu. Přítomný, tehdy ještě přímý majitel holdingu, se ale prý nevěřícně podíval a pravil: To jsme si nerozuměli, já chci vše.

Ta historka není doložitelná, dost možná není ani pravdivá, přesto dobře ilustruje snahu o maximalizaci zisku. Pokud jde o byznys, nic proti, chová se tak každý podnikatel. Jenže hlavní aktér oné moralitky je dnes premiérem v demisi a podobný styl jednání by už praktikovat neměl. Zdá se však, že mnozí partneři ze zemí Evropské unie si musejí připadat podobně jako onen nebohý ředitel, který dal svému šéfovi „neslušný“návrh. Premiér Babiš zatím dál provozuje totální diplomacii, protože chce vše.

V unijních diplomatických jednáních přitom víc než kdekoliv jinde platí, že je třeba tu a tam s předstíranou nevolí obětovat nějakou tu prkotinu, aby si daná země zvýšila svůj vyjednávací potenciál. Takovou prkotinou je pro Česko návrh na nadnárodní volební kandidátky.

O co jde? Až na jaře příštího roku z Evropského parlamentu odejdou Britové, zbude po nich 73 volných křesel. Zejména Francie a Německo tlačí na to, aby část těchto mandátů Evropané volili na základě jednotných partajních kandidátek, které by byly stejné ve všech 27 zemích EU. Nápad to úplně ztřeštěný není – europoslanci se beztak sdružují v celoevropských politických frakcích, takže by se fakticky jen spojili předem. Klíčové je, že nadnárodní kandidátky nemají a neměly reálnou šanci na úspěch. Neshodli se na nich ani europoslanci a jejich zavedení by se beztak do dalších eurovoleb v květnu 2019 nestihlo.

Česko, které si za svůj hlavní úkol v unijní politice dalo odstranit z nového azylového systému EU jakoukoliv zmínku o kvótách, ale nepochopitelně proti nadnárodním kandidátkám vytáhlo, aniž by o to kdo stál. Stejně jako ostatní země Visegrádu v nich vidí krok ke skryté federalizaci EU. Ne že by tahle argumentace byla úplně mimo. Jenže v tak nepopulárních volbách, jako jsou ty evropské, nějaký ten lístek navíc nehraje žádnou roli. A kdyby náhodou evropským sítem prošel nějaký Čech – nedalo by se naopak výhodně politicky prodat, že budeme mít o jednoho europoslance navíc?

Taktika šla bohužel tentokrát stranou. Škoda, protože téma nadnárodních kandidátek je už passé. Česko z něj mohlo vytěžit, získat nové spojence a zároveň si zachovat tvář. Teď musí čekat na to, až se naskytne další bezvýznamná malichernost, kterou naoko obětuje. Protože ofenzíva šarmu, kterou Babiš slíbil doma i v cizině, se metodou totální diplomacie provádět věru nedá.

Téma nadnárodních kandidátek je už passé. Česko z něj mohlo vytěžit, získat nové spojence a zároveň si zachovat tvář. Teď musí čekat na to, až se naskytne další bezvýznamná malichernost, kterou naoko obětuje.