A priori jsem se neměl zač hanbit
Lobbista Miroslav Šlouf, který včera zemřel, provázel Miloše Zemana celou jeho kariéru. V cíli ho vyhnali jeho vlastní učedníci
PRAHA „Teď jsem na plavbě po Karibiku, já už hlavně odpočívám,“smál se před pěti lety při telefonátu Miroslav Šlouf. Smál se potutelně, protože zrovna organizoval další ze svých velkolepých zákulisních plánů, jak přenastavit tok české politiky. Byl podzim roku 2013 a zkušený lobbista naposledy zkusil prosadit svůj vliv rozvrácením SPOZ.
Navzdory přání Martina Nejedlého tehdy zařídil své zvolení do čela pražské kandidátky Zemanovců pro říjnové sněmovní volby. Dlouho tam nevydržel, nynější ekonomický poradce prezidenta Miloše Zemana Šloufa definitivně převálcoval. Pak už se Šlouf stáhl do ústraní. Byl zklamaný, ale hlavně mu přestávalo sloužit zdraví. Po delší nemoci včera v nemocnici zemřel.
Šlouf těžce nesl, že ho ze Zemanova nejbližšího okolí odstavili přesně ti lidé, které si přivedl na pomoc, když plánoval návrat někdejšího premiéra a předsedy ČSSD z důchodového klidu na Vysočině. Už v roce 2010 dal dohromady Stranu práv občanů – Zemanovci. Do sněmovny se tehdy ani náhodou neprobojovala, ale splnila to, co od ní Šlouf chtěl – sebrala část hlasů sociálním demokratům, kteří byli v nemilosti, protože někteří z nich v roce 2003 „zradili“a neumožnili Zemanovi, aby se stal prezidentem. A hlavně se vytvořil politický vehikl, který v roce 2013 pomohl ušlý sen Zemanovi splnit v první přímé volbě hlavy státu.
Zemanův návrat z Vysočiny
To už ale Šlouf nepatřil k Zemanovým nejbližším, byť v dobách jeho premiérování sloužil coby šéf poradců na Úřadu vlády a byl to právě on, kdo vymyslel a orchestroval Zemanův triumfální návrat do vysoké politiky. Když se Šlouf po vyhlášení výsledků v roce 2013 stavil za svým někdejším přítelem v Top Hotelu, Zeman se ho veřejně zřekl a nechtěl se k němu znát.
Šloufovo místo nahradili nynější kancléř Vratislav Mynář a Nejedlý. Oba prošli funkcemi v Zemanovcích a vyrostli na nich. Jak se ukázalo, Šlouf je podle všeho učil příliš dobře. „Ze sociální demokracie jsem tehdy nemohl nikoho vytahovat, z jiných stran už vůbec ne. Potřeboval jsem schopné regionální podnikatele,“popisoval před pár lety autorce tohoto textu. Nezastíral, že potřeboval i jejich peníze, hlavně od Nejedlého, který tehdy šéfoval české pobočce Lukoilu a do SPOZ pumpoval nemalé částky.
Bral oba politické nováčky na vodácké výpravy, protože podle Šloufa se při sjíždění peřejí upevňovaly vztahy. V tomto případě ale dostal okusit vlastní zbraně.
Bývalý komunista a předseda obvodního pražského výboru socialistické mládeže se při zákulisním politikaření neštítil ničeho. Mezi jeho spolupracovníky se zrodila složka s kompromitujícími výmysly s názvem Olovo, které
Setkávání s Mrázkem
Scházel se také s nejznámějším aktérem českého podsvětí Františkem Mrázkem, který Šloufa ověnčil přezdívkou Vodník. Policejní odposlechy, které pak zveřejnil ve své knize Kmotr Mrázek Jaroslav Kmenta, dokládají jejich neojedinělou komunikaci. „Já v knize nenašel nic, za co bych se měl a priori hanbit nebo z čeho být nervózní. Kmenta semě ptal, jestli vím, že jsem v odposleších, říkal jsem mu: divil bych se, pane redaktore, kdybych nebyl,“odpovídal.
Své vzpomínky a hlavně hořkost z toho, že ho Zeman odvrhl, vtělil Šlouf do knihy, kterou v roce 2014 vydal pod názvem Jak se dobývá hrad.