Kolikrát drahý kelímek naplníš, tolikrát ušetříš

Móda papírových kelímků s plastovým víčkem vás možná štve, ale je prostě strašně šikovná. Nejenže se horkou tmavou tekutinou nepolejete při chůzi, ale v případě těch kvalitnějších se vaše karamelové laté, cappuccino nebo flat white nerozprskne všude po koberci ani když vám celý kelímek upadne na podlahu . A navíc dopijete a hodíte ho do koše, žádné starosti.

Jenže zrovna tohle není úplně ekologické chování a i taková drobnost jako plastová víčka prostě jen tak z přírody nezmizí. Ještě mnohem módnější jsou proto dnes znovupoužitelné kelímky. A především různé kávové řetězce se nás snaží motivovat je používat. Jak jinak než penězi, prostě slevou pár korun, dolarů či liber.

Kromě těch nejlevnějších se však nabízejí i naprosté skvosty. Třeba ten od firmy Ember vyjde na nějakých 150 dolarů, tedy přibližně 3000 korun. Za pěknou sumičku ovšem nabízí možnost nastavit si teplotu nápoje, kterou pak udržuje. Přirozeně nechybí ani možnost ovládání mobilem připojeným přes bluetooth...

Claer Barretová, která má na starost rubriku finančních tipů v listu Financial Times, přitom spočítala, jak se jednotlivé typy znovupoužitelných pohárků vyplatí. Respektive jak rychle se splatí proti nejvýhodnější slevě na kávu v Británii. Ty nejobyčejnější se zaplatí už za dvě a půl kávy, trochu lepší za nějakých 16 až 20 káviček, sofistikovanější skládací pak za 30. A onen super kelímek od Emberu za necelých 216.

A ano, i ti z nás, kteří občas dáváme i sto a více korun za jeden šálek kávy, se na nějakou tu korunu samozřejmě ohlížejí. A to zvlášť tehdy, když se mají vzdát části svého pohodlí. I proto se řetězce – tedy alespoň ty na Západě – snaží kávové nadšence i běžné zákazníky lákat na nejrůznější slevy. Typicky se jim na zákaznických kartičkách a v různých věrnostních programech načítají nebo násobí body a odměna se blíží rychleji, když nepotřebují papírový kelímek, ale donesou si svůj vlastní.

Právě v Británii nebo ve Spojených státech to funguje i díky velké konkurenci mezi kavárenskými řetězci. V Česku a ve střední Evropě je to mnohem horší. Samotné věrnostní programy sloužily hlavně při zavádění značek na trh, v Praze pobočky známých jmen plní hlavně turisté a podmínky pro věrné domácí zákazníky se spíš zhoršují, dosáhnout na kávu zdarma je často obtížnější. O podpoře ekologie ani nemluvě. Budeme asi muset počkat, až přijde i u nás skutečně do módy.